Venku prší
a ty v tom dešti běháš bosa
z toho pohledu
je mi tak trochu kosa
Avšak uvnitř mě hřeje
pomyšlení, že je
tu kapka naděje,
že se na mě bosá holka tak nádherně směje
Venku prší
a déšť mi tě celou smáčel
a já se cítím
jako bych po poušti kráčel
Ale i na té poušti
síly mě neopouští,
déšť se na mě spouští
a Bůh mi to moje ranní snění odpouští...
2 komentáře:
Šťépo Šťépo, čím dál tím víc ti začínám závidět básnické střívko:) Moc povedené, já už se jenom těším, až budeš mít koncert:))
díky Hani, ale ty máš skvělé básničky, takové umělecké:)
Okomentovat