Karel Motyčka vstal,

Karel Motyčka vstal, vyšel před dům a umyl si obličej dešťovou vodou, napadanou ve vědru. Nechal chvíli zavřené oči a jen tak poslouchal okolní krajinu. Slunce bylo velké a rychle mu sušilo tvář, když ležel na měkké a studené trávě. Hladil ji rukama a zkoušel nasát její vůni. Obloha byla zářivě modrobílá a v dáli na kopci se pásla kráva. Zvon který měla uvázaný na krku se líně pohupoval, když si kráva spokojeně libovala, že skoro všechno, co je kolem ní, je pro ni jídlo. Takové štěstí Karel Motyčka neměl, ale nepřipadal si o nic méně šťastnější. Nedaleko něj byla mýtinka pokrytá polštářem z borůvek a mechu a za ní tekl malý potůček, jehož žbluňkání vydalo za všechnu muziku světa. Někdo šel kolem, zastavil blízko Karla Motyčky, chíli pozoroval přírodu a potom šel beze slova zase dál. Za chvilku už jeho kroky splynuly s šuměním trávy... a se zvoněním krávy, která si ho nejspíš ani nevšimla.
Byl čas se zvednout a dát najíst králíkům, kteří už z hladu začali provozovat všemožné kratochvíle; trochu pohnojit prasata, celé nervózní z čistoty kolem sebe a taky pro sebe si udělat nějaký ten kus žvance. A protože půjde dát i slepicím, nejspíš to budou vajíčka, co posnídá.
Otevřel oči, aby zkontroloval, jestli vše je tak, jak si to představoval a žasl, když zjistil, že ve skutečnosti je všechno mnohem krásnější - těch barev co bylo kolem, ty tvary, to se nedá jen tak vymyslet nebo představit si, to musí člověk zažít na tom krásném světě. Za ty roky se mu ten pohled neokoukal a taky ani nemohl, protože svět je pokaždé něčím jiný, ikdyž je to pořád on a nemění se. Možná to byl Karel, kdo se měnil - najednou mu přišlo všechno na světě jasné a všechny problémy vyřešené - a nebyl tu nikdo, kdo by mu mohl tvrdit opak.
Vstal tedy dnes už podruhé a vydal se vstříc novému dni s přesvědčením, že mu dnešek nemůže nic pokazit.

Veselé Vánoce

Veselé Vánoce a ščastný Nový rok vám přeje Karel Motyčka!

Veselé Vánočky přátelé

Tak takto dopadl můj pokus o básničky s vánoční atmosférou, která je v nich však tak nezachytitelná, jako správná vánoční atmosféra má být....takže ikdyž jsou ty básničky stupidní, tak se nejspíš povedlo to co jsem chtěl...

Milý Ježíšku...

Ruce vzhůru Ježíšku,
vyprdni se na knížku,
tohle žádné přání není,
tohleto je přepadení.

Nechci ani na nožky
zbrusunové ponožky.
Máš zbraň přímo pod nosem,
spěchej s tučným obnosem!

To se ještě ukáže,
kdo tu má víc kuráže.
A proč že to robím?
Protože rád zlobím!

***

Všude kolem leží sníh
a andílci otylí,
doufám, že to není hřích,
být přes svátky opilý.

***

Vedro jako v ňáké peci,
palmu místo stromku mají,
ale vždyť tak slaví přeci
svátky klidu na Havaji.

***

Pásli ovce valaši
a už jsou zas na kaši.
Každým rokem čím dál více
zachutná jim slivovice.

Anděl se jim ukázal,
z Betléma je vykázal.
A prý ať se nevrací
nebo se z nich pozvrací.

On tam leží v jesličkách,
našlapujte po špičkách.
Valaši už celí rudí,
asi ho svým smíchem vzbudí.

Ranní rané alkoholové verše

Vykradač bank optimista

Vše jde zatím podle plánu,
jen drobnost mě tíží,
že teď místo v eroplánu
sedím v cele s mříží.

***

Zeptal se mě v kupé pán,
co sa tolik upépám.
Konverzace nevázané
žeprý vedou tam na Hané.

***

Uklouzl jsem na hovně
ve veřejné knihovně.
Tak mě teďka napadlo,
že to hovno vypadlo
z knihy V. I. Lejnina...

***

Teďka je to už věc jistá,
že jsem asi masochosta.
Když mě milá bila pěstí,
myslel jsem si: "To mám štěstí!"

***

Na večeři předevčírem
měl jsem chleba s dobrým sýrem.
A teď léků je mi třeba -
plísňový byl aj ten chleba.

***

Tlustý jako kula jdu
dojíst svoji kulajdu...

***

Děkuju za pozornost

Balíček

Co to bylo za chlapa? Pošťák? Odkdy chodí poštáci ve fraku, s cilindrem a malou hůlkou? A v tuhle pozdní hodinu? To byl teda pěkně divný chlápek. Jako vystřižený s nějaké staré grotesky beze slov. Tenhle ale promluvil - ačkoliv to teda za moc nestálo: "Dobrý večer, nesu vám balíček" dodal když mi v hlubokém úlonu podával cosi nešikovně zabalené v béžovém papíře a omotané starým provázkem. To cosi mi teď leží na stole.
Myslím, že venku pršelo. No ano, prší ještě teď, kapky bubnujou na parapet a lidi na ulici vytáhli odněkud deštníky a zakryli si s nima své hlavy. Tento chlápek ale deštník neměl, jenom tu jeho hůlku. Takovou malou lesklou, celou černou, zakončenou kulatým pozlaceným držadlem. Ale ta ho před deštěm určitě neochránila - o to divnější je, že nebyl vůbec mokrý. Můžu s jistotou říct, že jsem ho ještě nikdy neviděl. Někoho tak divného bych si pamatoval. Nechal mi tam balíček a než jsem se stačil vzpamatovat, byl pryč. Balíček co mi teď leží na stole a já nevím, co s ním.
Až teď jsme si všiml, že je na balíčku něco napsáno. "UŽÍVEJ HO DOBŘE" stálo hůlkovým písmem na straně. Že by to psal ten staromódní elegán? V hlavě se mi pořád honí ten jeho knírek a kulaté brejličky - něco podobného jsem viděl jen na starých fotografiích mého pradědy. Asi ke mně přišel z nějaké doby dávno minulé, aby mi předal tenhle balíček. Balíček, který mi teď leží na stole a já nevím co s ním.
Je velký asi jako krabice od bot - ale jen na jednu botu... a navíc není ani trochu hranatý. Nedá se říct ani že by byl kulatý. Neforemný je to správné slovo. Nic v něm nehrká a je docela těžký. Tak užívej ho dobře říkáš, jo? Podívejme se teda co v sobě ten zpropadený balíček skrývá.
Na to, jak ledabyle je zabalený, jde docela špatně rozbalit. Už to skoro mám... Někdo klepe na dveře. S balíčkem v ruce jdu pomalu podívat se, kdo to jen může být, v tuhle pozdní hodinu.
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem něco podobného nečekal. Celý můj byt naplnila nasládlá vůně dýmky, kterou kouřil. Tento pán deštník měl, ale stočený pod paží, taky měl cilindr a knír jaksepatří. Vestičku pod tmavým sáčkem a vsadil bych se, že na tom zlatém řetízku co čouhá z vnitřní kapsy saka má zlaté hodinky.
"Dobrý večer, je čas. I ostatní na něj čekají" řekl a vzal si ode mě balíček, zatímco jsem stál jako opařený.
"Počkejte, ale já potřebuju vědět co v tom balíčku..."
Moje slova už nikdo neslyšel. Chodba byla prázdná.

Básničky pro milé holčičky

Napsala mi Jana,
že je ještě panna.
Nějak tomu nevěřím,
radši si to prověřím.
(Věnováno Janě)

Přeřízla mi Hanka
obě brzdná lanka.
Událost to nemilá -
ruka se mi zlomila.
(Věnováno Haně)

Vyryju do dřeva
velkým písmem EVA.
A že je zadaná?
tak to mi nEVA!
(věnováno Evě)

Nové básničky.

Vítám vás na blogu deportovaného z thatslife.blog.cz . A hned tak na začátek, něco veselého - nové básničky. Jsou sice takové neotesané, smutné a blbě napsané, ale je to můj momentální proud myšlenek tak to kdyžtak nečtěte. Děkuju za pochopení.

Cizí...

Už teď se mi stýská,
všechna radost zmizí,
holka víc než blízká
je ti rázem cizí…

Dobrý den

Dobrý den,
pan zámečník tu dneska asi není?
Budu teďka ňákou dobu pryč
Chtěl jsem koupit zámek který život změní
Srdce zamknu a zahodím klíč.

Dobrý den…
vlastně den je trochu horší
Však ona to špatně nemyslela
Chtělo by to silnou vrstvu kůže hroší
Snažím se, ale dostávám do těla.

Nebyls holt dost dobrej pro ni
A lepším se to taky stává.
Nebuď baba, která slzy roní.
Co víc říct? Nebyla to pravá.

-------------
Kdyby smutek můj moh psát
napsal bych ním bibli.
Radši půjdu rychle spát
než přirostu k židli.

Malé večerní rýmy

Chudák optimista

V peněžence ani halíř;

zima krutá už je tu;

poloprázdný je můj talíř;

aspoň držím dietu.

.

--------

Rád se ženám dvoří

jeho srdce hoří.

Ač má srdce obří

v hašení jsme dobří.

.

--------

Malé alkoholové rýmy a kašle

.

Velmi silným vínem opit

nebojím se slova chopit.

.

Občas když se domů vracím

jen tak pro radost si zvracím.

.

Po příchodu z hospody

vyzvracím se na schody.

.

Barbie dumá o Kenu

popíjejíc okenu.

.

--------------

Jména vlastní i nevlastní

.

Disponuje Zbyšek

chytrostí sta lišek.

.

Pozoruji Mareclu

jak ji vedou na celu.

.

Smutně hledím na Laďu

pochmurnou má nálaďu.

Přehlídka Prostoduché Poezie (P)Volume Dva

Jazz Pes

Na pasece sedí pes

na saxofón drtí jazz.

Při skládání trochu váhal

zní to jako kdyby tahal

...kočku za ocas

.

Píseň smrdutého labužníka

Přes ulici v malém domě

bydlí Josef Parůžek,

známý teda spíše pro mě

jako Pepa tvarůžek.

.

Tento pán si jen co vstal

dal na jídlo romadůr,

česnek rád si potom vzal,

jen co vyšel ven na dvůr.

.

Na oběd což hlavní chod

měl tlačenku s cibulí,

cibule mu přijde vhod -

už dávno z ní nebulí.

.

Jeho život za to by stál

nebýt jedné chyby:

že jen jednu pusu dostal

....od uzené ryby.

.

Kousavý svetr

Dneska ráno našel Petr

pod postelí mrtvý svetr.

Už tři dny to budou

co ukousal se nudou.

Přehlídka Prostoduché Poezie

Tak tu mám zase další várku podivných básniček a písniček, které sice souvisí s Karlem Motyčkou pramálo, ale zato nic jiného jsem nenapsal, tak si říkám, že lepší než nic...


--------------------------------------------------------------------------------

.

Rybí

Má dívka je krásná,

nemá žádnou chybu,

až na to že občas,

promění se v rybu.

.

Ale mně to neva,

je to člověk blízký,

teď se na mě smějou

chutné kapří řízky.

.

(Dáváme si spolu

s chutí úžasnou

u jednoho stolu

její příbuznou)

.

Milostná

Neumím psát písně něžné,

složil bych ti jednu.

Ikdyž stvořím fráze běžné,

hnedka na to sednu.

.

Vezmu papír, husí pero,

víno, svíčku zapálím,

slohem který měl Cicero

od brku už stoupá dým.

.

Pomalu mě obestoupí

opojení radostné,

v tomto stavu nejsem skoupý

na výrazy milostné.

.

Všechny ženy jako voda

roztečou mi u nohou,

jen ty ne a to je škoda -

rovnat se ti nemohou.

.

Podzimní

Cestovat vlakem jde hladce

na cestě z Jindřichova Hradce

viděl jsem z okna tři vrabce

krajinou dozlatova zbarvenou.

.

Průvodčí lístek mi značí

a to mi ke štěstí stačí

vždyť přece čas mě netlačí

polibek tvůj bude mi odměnou.

.

R: Tři vrabci seděli na drátě

tam zmrznout určitě nemohou,

nač lítat do teplých krajin

když proud je hřeje do nohou.

.

Listí ze stromu padá,

to, že mě máš pořád ráda,

značí jen že jsi mladá

a já jsem taky mlád.

.

R: Tři vrabci v říjnu či v lednu

tam zmrznout určitě nemohou

a já si za nima sednu

proud nás teď hřeje do nohou.

Radovánky v metru

Ještě vám sem hodím moji novou básničku (spíš písničku) jménem "Radovánky v metru". Přiznávám, že je trochu "out topic", ale nudím se, zpoždění vlaku se posunulo na 70 minut a asi se ještě povyroste. Navíc je tu poslední dobou nějak pusto a smutno, moc článků se tu neobjeví, tak to tu poezie trošku oživí. I přesto, že se týká velmi vážného tématu.


--------------------------------------------------------------------------------

Radovánky v metru

Sestoupil jsem do temného metra

průvan tady samovolně větrá

a v tom uvidím revizora

asi vstal od televizora.

Chtěl jsem se mu nenápadně vyhnout

to bych sebou nesměl na zem švihnout

pěkně jsem si rozbil hlavénku

"mohu vidět vaši jízdenku?"

Tak se sbírám pomalu ze země

revizor však nemá radost ze mě

z kapsy jsem vytáhl jen

stojeden japonský yen.

Kde se vzala cizí měna nevím

těžko s ní však situaci změním

čtyřista a to prý mám bát rád

že byl ještě dosti kamarád.

Tož to by tak bylo a když jsem se tak rozepsal, tak sem hodím ještě básničku, kterou jsem napsal v hodině ekonomie. Má příznačný název -

EKONOMIE

Chytří lidé kvůli ní

zrobí první poslední

z odborného hlediska

mě však nikdy nezíská.

Tabulky a poučky

přežvýkané od učky

pro mě jak tak vidím

házet perly sviním.

Kdyby to jen Karel viděl

To se musí Českým drahám nechat, dokáží člověka překvapit velice snadno. Ale musím říct, že těch příjemných překvapení, jako když jsem našel na sedadle čtyři eura po nějakém nešťastném německém turistovi, je teda dosti poskromnu.


--------------------------------------------------------------------------------

60 (slovy šedesát) minut zpoždění, kdo to kdy viděl? No právě, viděl to už téměř každý a v tom je právě ten problém. Tady je to totiž úplně normální. ČD (čti času dost) holt dělají ze svých zákazníků pitomce. Co by tomu jenom řekl Karel Motyčka, kdyby tomu byl svědkem... Nejspíš by neřekl nic, takové věci ho nikdy nerozhodily. Jenže to co se dá odbýt větou "Karlovi Motyčkovi to nevadilo", to mě občas poměrně vytáčí. Kde bral Karel ten ledový klid, když příjmal podobné klacky hozené pod nohy a ani se nad nimi nepozastavil. Taky bych chtěl být takový, ale zatím mé pokusy nevybuchnout při každé hlouposti skončily neúspěšně po několika málo minutách. Zřejmě to bude chtít cvik. Nebo věk. Z hlediska lidského života a moudrosti založené na životních zkušenostech jsem ještě malý capart. Ale zas pravda že "umělci všichni jsou prý jako děti a já mám vše co správný capart má... mít".

Osobně se na stáří docela těším, ikdyž nemůžu říct, že by mělo být mládí špatné. Ale všechno se má zkusit a stáří si dříve či později, více či méně nedobrovolně, každý vyzkoušíme. Aspoň mi to dává naději, že se ze mě konečně stane ten klidný a vyrovnaný Karel, kterým bych chtěl být...

tak a nakonec ten článek přece jenom k něčemu byl. Hodina uplynula jako voda a můj vlak se pomalu ale jistě došourává k Holešovickému nádraží, aby se potom zase vydal dál vstříc dalšímu zpoždění. Jede se domů.

Poslední den Karla Motyčky

V to ráno bylo ticho. Nebylo slyšet kohouta ani slepice, krávu ani prasata, všichni byli naprosto potichu. I ptáci si nechali své cvrlikání na jindy a jakoby čekali, co dál se bude dít. Vál velice svěží jarní vánek a na neposečené trávě se třpytily kapky rosy. Jen paprsky slunce se odvážily opatrně nakouknout skrz okenní tabule staré stodoly aby viděly to, co bylo ostatním ukryto. Všichni to ale tušili.

Karel Motyčka ležel nehnutě ve staré posteli a vypadal, jako když spí. Ale nespal. Ve tváři mu zůstal jen lehký úsměv, který říkal všechno: "Karlu Motyčkovi to nevadilo". Srdce Karla Motyčky nebilo. Zemřel na jaře v brzké ranní hodině ve své posteli bez jakékoli bolesti, jako kdyby ani nezemřel. Vypadalo to spíš jen jako že odešel někam jinam.

Karel Motyčka byl už starý a jeho tělo nedokázalo odolat času, tak jako mu nedokáže odolat nic. Nebylo to ale nic smutného - věřil v boha a se vším byl už smířený. Snad si najde tam nahoře své místo na nebeských loukách, kde bude zase jednou pást svou starou krávu a po ránu házet slepicím.

Zvedl jsem se proto ze židle a vzal svůj zápisník s sebou. Opatrně jsem za mnou zavřel dveře a vydal jsem se vyprávět příběh o muži, který měl srdce na pravém místě. A až se mě někdo zeptá: "Kdo to byl ten Karel Motyčka?",

řeknu: "Byl to dobrý člověk"

Úchylky

Někdo honí ženské

v noci v lesíčku,

jiný si rád přečte

Karla Motyčku!

Karlomotyčkovské mimino

Milí čtenáři, je mi potěšením vám oznámit, že byla nalezena jedna z prvních povídek o Karlu Motyčkovi, která byla vůbec kdy napsána. Počítačový soubor schovaný pod mocnými nánosy prachu byl objeven a mohu proto tento unikátní materiál poskytnout i vám.

Povídka o Karlu Motyčkovi

Karel Motyčka seděl na lavici před domem a hleděl do dáli. Byl teplý podzimní den a unavené slunce zbarvilo krajinu do zlatohněddé barvy. Pozoroval rozlehlé louky, pozoroval pole, uviděl také svůj ne tak zcela malý malotraktor. Celé této scenérii dominovalo obrovitánské velkoměsto, které šlo z té veliké dálky vidět. Ve velkoměstě zuřila hospodářská krize. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Byl zemědělec a vše ho zajímalo byla jeho nová zelenina a jeho stará kráva. Pomyslel si, že by možná potřebovala podojit, jelikož tak už dlouho neučinil. Vstal proto z lavice a vykročil smělým, leč pomalým krokem směrem ke krávě. Poklekl před ní jako starobylý rytíř při pasování a počal dojit. Uvědomoval si dobře, že mu to nejde už tak dobře jako dřív. Byl už starý. Karlu Motyčkovi to nevadilo. I tato etapa patří do života každého z nás a ačkoliv by si kdekdo řekl, že ty nejhezčí časy už má za sebou, on si to nemyslel. Vpomínal na rodiče, na to jak mu vždycky táta říkával, že jednou živnost bude jeho. Dojil a dojil. Vzpomínal na jeho maminku, kterou si nepamatoval příliš dobře, protože zemřela když byl ještě mladý. Nepřestával dojit. Vzpomínal na jeho spolužáky ze školy, kolik si s nima jenom užil zábavy - a v tom se zarazil. Všechno mléko přišlo bohužel nazmar. Zapomněl použít vědro. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Byl zemědělec a měl času dost…

Den Karla Motyčky

Ten den vstal Karel Motyčka brzo. Sotva se rozednilo a už si oblékl zaprášený oděv, který nalezl přesně tam, kde jej včera zanechal. Na snídani si dal kousek sýra s chlebem a zapil to čerstvým mlékem (aspoň to bylo napsáno na krabici). Vyšel z chalupy, aby také každému ze zvířet připravil něco k snědku. Když dostal žízeň, šel se napít čiré vody z potůčku. Byla studená, ale lahodná - v poledním horku ideální.


--------------------------------------------------------------------------------
Potom šel, sedl na traktor, zapnul motor a dobrou půlhodinu seděl. Seděl a poslouchal motor a vzpomínal. Z toho všeho drnčení mu docela vyhládlo, pročež se vydal do lesa tou starou známou cestou a nasbíral pár hub. Karel Motyčka znal za ta léta houby docela dobře. Občas se mu stalo, že sebral nějakou, po které se mu moc dobře spalo. To ale nebyl případ dnešního dne, a proto potom co si pochutnal na houbové omáčce, vypravil se do kurníku pro několik vajec a najedl se ještě trochu víc. Byl příjemný letní večer a Karlu Motyčkovi zbýval pro dnešek ještě nějaký ten čas. Vystoupal na kopec za stodolou a sedl si pod strom. Pozoroval okolí dokud šlo ještě vidět a potom pozoroval hvězdy. Měl rád ten noční klid, který byl jen občas přerušován přežvykováním jeho staré krávy. Docela jí záviděl, že prakticky všechno, po čem šlape, je pro ni jídlo. Když mu začínala být zima, rozdělal si malý ohýnek, který ho dostatečně zahřál. Po dvou hodinách, kdy táborák zvolna doplápolal, se Karel Motyčka zvedl a šouravým krokem odkráčel k domovu. Zavřel za sebou dveře, pozhasínal všechna světla, lehl si do postele a vzpomínal, co všechno dnes prožil.
Ten den vstal Karel Motyčka brzo...

Geografická poloha Karla motyčky

Otázka lokalizace karlomotyčkovské chalupy se stala častým předmětem bouřlivých diskusí a dohadů. Každý tvrdil, že právě jeho teorie umístění je ta správná a že Karel Motyčka pochází právě z jeho rodné země. Objevily se dokonce názory, že Karel Motyčka je Islanďan a celá jeho zemědělská kariéra je jen obrazným vyjádřením poklidného života na tomto ostrově a pastvy sobů a papuchálků. Mnozí se domnívají, že jeho bezstarostné chování vychází z nepopiratelných kořenů ze středomoří. Oficiálně si ale Karla Motyčku i nadále přivlastňuje Česká republika, což je jeden z mála úspěchů, který si tato malá zemička ve světě vydobyla. Jediným důvodem, proč si práva nepřivlastnily USA je, že je to úplná hovadina.

Dohady budou pravděpodobně i nadále pokračovat, protože pravdu nejspíš zatím nikdo netuší. Samotnému Karlu Motyčkovi je to jedno. Občas kolem jeho chalupy projdou mladí lidé co si vyšli do přírody, pozdraví ho, on jim odpoví kývnutím hlavy a ani jeden nemá nejmenší tušení, koho to vlastně potkal. Karel Motyčka rád s úsměvem pozoruje mladé dvojice, jednak proto, že je mu tento pohled dosti vzácný, ale také proto, protože mu to přijde krásné. Je rád, že jejich pravdu jim nikdo nevezme a mají ve světě ještě tolik pěkných věcí, které stojí za to prozkoumat.

Karel Motyčka malířem

Při další z mnoha hodin oblíbeného pozorování horizontu dostal Karel Motyčka znenadání neuvěřitelnou chuť. Chuť zachytit, zaznamenat, zvěčnit ten nenapodobitelný pohled pro příští generace. Karel Motyčka nebyl dobrý básník, avšak o něco lepší malíř. Přestože i jeho malby ve finále stály za zlámanou grešli, rohodl se zvolit tento umělecký prostředek. Zjistil, že příští generace pravděpodobně nepřijdou a i kdyby přišly, bylo by jim to nejspíš jedno. Proto se na ně nijak neohlížel. Vytáhl ze stodoly své staré malířské náčiní a počal malovat.


--------------------------------------------------------------------------------

Začal tlustou zelenou linií, představující horizont. Přidal i jiné barvy - žluté slunce a pole, modrou oblohu, bílé mraky, zlatohnědou barvu harmonického stáří a také rudě zářící barvu léta. Maloval stromy, maloval pole, namaloval dokonce i svou starou stodolu. Maloval hodinu, dvě, deset, až se začalo připozdívat a vše pomalu prostoupila hustá tma. A nebyl by to Karel Motyčka se svým realistickým viděním světa, kdyby ji taky nenamaloval. Překryl proto celé plátno hustou vrstvou temné, černé barvy. Karel Motyčka se pousmál a z pocitu dobře vykonané práce si odplivl. Tak dobře se mu už dlouho nespalo.

Karel Motyčka ve světě podruhé

Mnoho známých autorů se odjakživa pokoušelo přeložit příběhy Karla motyčky do všech možných jazyků, vždy se však setkali s nepřekonatelnou jazykovou bariérou. Nejúspěšnější byl nejspíše anglický překlad s názvem "Charlee Spade", i ten však nakonec ztroskotal kvůli nedostatečné slovní zásobě v oblasti zemědělských nástrojů. Čtenáři se také nikdy neztotožnili s od základů chybnou větou "Charlee Spade wouldn´t mind it".

Jedinou dokonalou verzí byl překlad do jihougandštiny, ten se však nesetkal s oblibou čtenářů kvůli údajné vysoké negramotnosti obyvatel hovořících jihougandštinou. A proto nezbývá tisícům zahraničních milovníků Karla Motyčky nic jiného, než se začít učit česky, což také hromadně dělají. Karlu Motyčkovi bylo za to uděleno vyznamenání "Za prokázané služby českému národu". Nutno podotknout, že Karel Motyčka se na předávání vyznamenání nedostavil, jelikož o něm nevěděl.

Rybářem

Starší muž seděl na kraji moře a pozoroval horizont. Pomalu přicházel teplý letní večer a moře bylo klidné. Zvolna nasál svěží vzduch, prostoupený vůní ryb. Sedával tu často, tak často až by se zdálo, že tu sedí pořád. Věděl, že dnešní úlovek za moc nestál, příliš se tím však netrápil, zítra si to jistě vynahradí. Šumění moře dokonale dokreslovalo atmosféru, zhmotnění všeho klidu na Zemi. Z dálky se neslo volání racků chechtavých - jediná řeč, kterou za poslední měsíce slyšel.


--------------------------------------------------------------------------------

Nepotřeboval mluvit, ikdyž by měl mnoho co říct - raději mluvil sám se sebou, ve své mysli. Málokdy se tyto hovory týkaly ryb, moře nebo samoty. Většinou byly o toleranci, přátelství a důvěře v okolní svět. Často také rozmlouval s bohem. Nebyl to křesťan - i kdyby chtěl chodit do kostela, ztěží by v okolí nějaký našel. Stylizovat se do určitého náboženství mu přišlo hloupé, ale chápal, že někteří lidé potřebují, aby jim někdo diktoval, v co mají věřit. V co věří on si už za ta léta v hlavě uspořádal dobře.

Měl rád dobré jídlo a také se rád napil dobrého vína. Obojího nebylo dostatek pořád, nikdy však nestrádal. Jeho každodenní potravou byly ryby. Jedl je vždy čerstvé, ochucené vším kořením, které mohl v okolí najít a ztěží by si dokázal představit chutnější pokrm. Zakusoval k nim světlý chléb, který si sám pekl a víc si už ani nemohl přát.

Seděl na kraji moře v bílém plátěném oděvu a spravoval rybářské sítě. Nebyly až tak potrhané, ale dělal to ze zvyku. Zadíval se do dáli a v západu slunce něco spatřil...

Karel Motyčka sebou trhl a probudil se. Vždycky chtěl být rybářem.

Jak Karel Motyčka slavil Nový rok

Karel Motyčka seděl na lavici před domem a kouřil dýmku. Dýmka mu příliš nechutnala, ale naplňovala ho vnitřní pohodou. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Kolem se válely hromádky ubývajícího sněhu a z kopce se hrnuly malé potůčky jako slzy. Byl to neuvěřitelně teplý prosinec. A protože se chýlil ke konci, rozhodl se to Karel Motyčka řádně oslavit. A řekl si, že v dnešní den se musí veselit každý. Zašel proto na kopec, odvázal krávu Krávu, která už byla po tom dlouhém čase pěkně zanesená a odvedl ji domů. Dále zašel pro králíky, slepice i prasata a všechny je pozval ke svému stolu. Každému hostovi nalil po skleničce calvados a zvířata byla vděčná. Sice na takovou hmotnost, jakou disponuje kráva, není kalíšek silného alkoholu tak moc, ale králíci a slepice si nestěžovali. A tak všichni hodovali a pili, až přišla půlnoc. A Karel Motyčka si řekl, že by to chtělo nějakou pyrotechniku.


--------------------------------------------------------------------------------

Zašel proto do stodoly a přinesl kopku sena. Poté zašel do stodoly znova a vrátil se zpět s velkým kanystrem benzínu. Posléze jej ny seno celý vylil. Jediné škrtnutí zápalky spustilo překrásnou podívanou. Z očí zvířátek a z jejich pootevřených úst bylo možno vyčíst nahasnoucí úžas. Bylo také možno spatřit nejednu slzu.

Hromada hořela. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Měl oheň rád a sena měl víc než dost. Králíkům přišlo trochu líto pálit takové množství jídla, ale dojetí a nadšení bylo silnější. Tak tam všichni seděli a pozorovali tu hořící kopu sena dobré dvě hodiny. Potom už to přece jenom začínala být docela nuda a oheň taky nebyl už tak akční, jako na začátku. Rozešli se proto všichni do svých domovů, chlévů, králíkáren a kurníků a usínali s myšlenkou na veselý nadcházející rok...

Ahoj děti, nová dávka retro-zemědělských pohádek je tu!

Jak Karel Motyčka pálil alkohol

Karel Motyčka seděl na lavici před domem a hleděl do dáli. Padající listí podzimního počasí jakoby snášelo suchost na jeho chuťové pohárky. Lidově řečeno, měl žízeň jako prase. Karel Motyčka se rozhodl, že bude pálit alkohol. Karel Motyčka věděl, že alkohol se dá pálit absolutně ze všeho, zvolil proto jablka z nedaleké jabloně. Rozhodl se pálit calvados. Posbíral proto nahnilá jablka, která se hromadila pod jabloní. Karel Motyčka nevěděl, jak se takový alkohol pálí, proto to vzal po svém. Založil táborový oheň a jablka do něj vhodil. Po pár hodinách posbíral zbylý popel a zalil jej vodou. Karel Motyčka ochutnal lahodný mok vlastní výroby a jeho umělecký duch zaplesal. Ani publicistickým stylem by nebylo možno popsat jeho vášeň...


--------------------------------------------------------------------------------

Karel Motyčka a Antická filosofie

Na první pohled dvě naprosto rozdílné věci. Musíme však vzít v potaz jednu základní myšlenku - "Jen velká města mohou fenomenologické spiritualitě objasnit podstatu pravděnepodobných temporálních koincidencí". Už to, že čtete Karla Mutyčku je zárukou a také podmínkou, že této poučce dokonale rozumíte. Má co do činění také s teorií komplexu teoretičnosti, ale o té až později. Nutno si uvědomit, že slavné Platónovo pojetí duše, kde Platón tvrdí, že duše přichází ze světa idejí, vychází ze staré teorie Karla Motyčky. Karel Motyčka ve svých raných spisech uvádí, že lidská duše (neboli tzv. "zemědělský duch"), přichází ze světa ideálního podnebí a úrodné půdy, aby se na světě obohatila o určité množství svíčkové. Tato teorie je samozřejmě mnohem složitější a podrobně rozepsaná, už při letmém pohledu na ni je však jisté, že Platónovo dílo je prachsprostý plagiát. Karlu Motyčkovi to nevadilo.