Milý deníčku

Denně potkávám přímo na ulici hromadu pozoruhodných lidí, asi si je začnu zapisovat nebo co. Tak třeba dneska mi jedna úplně cizí ženská na nádraží nabídla sex. Ale od začátku.
Takže - to tak sedím na nádraží, v uších sluchátka, a najednou kde se vzala, tu se vzala - cikánská dívka. No - ono nazývat takovou starou tlustou babu dívkou je trochu prasárna. Fakt byla škaredá. Tak tahle ženská si ke mně přisedla a praví:
"Héééj gádžo, co to máš, to máš empétrojku?"
Byla bystrá, opravdu jsem ji měl.

"Jo, mám" povídám.
"Héj a co tam máš za písničky? Prodej mi ho. Kolik to stojí?"
"Asi dva tisíce, ale neprodám" řekl jsem popravdě. Koupil jsem ten přehrávač asi před týdnem a nějak jsem nepřemýšlel, že bych ho prodal.
"Tak já ťa spravím gadžo" zacvrlikala líbezným basem.
"Jak spravím?"
"Vyfajčím ti ho" řekla a čuměla mi přímo do očí.
"Nó, ale já bych chtěl spíš ten přehrávač, víš?" zase jsem mluvil pravdu.
"Héj, ale to je dobrá nabídka" stěžovala si.
Byla, to teda fakt. Jenom bych se nesměl poblít.
S romy mám i další humorné zážitky.
To tak trávím aktivně den vylepený na lehátku, přemýšlejíc o tom, co všechno dnes neudělám, když zaslechnu nedaleký rozhovor za plotem. Kousek od našeho domu je totiž kontejner a v něm se pravděpodobně jeden spoluobčan přehraboval.
A to už jede kolem na kole jiný chlápek, druhý hrdina našeho příběhu, a na toho prvního zakřičí:

"Ty, pakuj od tama!"
Náš amatérský popelář asi neměl na konflikty náladu a tak jen řekl polohlasně:

"Héj!"
A náš útočný cyklista na to:

"Co héj?" a tak, jak rychle se objevil, zase i zmizel.
Načež cikánský muž vzepjal ruce (aspoň si to tak představuju, bylo to za plotem) a zakřičel: "Jakým právem?!" a pěkně ty dvě slovíčka protáhl. Jeho hlas byl plný beznaděje.
Mně vám ho bylo naráz tak líto. Hrůza.
No, ale pozoruhodní jsou taky bílí, nesmíme jim křivdit.
Potom, co jsem paní z prvního příběhu poslal do patřičných mezí, přijel vlak, na který jsem tam čekal. No a minuta minula minutu a EC bezpečně přijíždělo do Brna. Jelo neuvěřitelně málo lidí a když jsem se chystal k výstupu, stála tam jenom jedna ženská - ale zato dost zvláštní. Měla takoovu červenou sportovní tašku a co pět vteřin ji zvedla ze země a někam posunula. Byla celkově hodně nervózní. Otvírala a zavírala dveře od záchodu, rozhlížela se a taky na mě trochu čuměla.
Já jsem si hleděl svého a proto mě dost překvapilo, když vykřikla: "pět minut!" Dívala se přitom přímo na mě. Tak jsem si vyndal z uší sluchátka od přehrávače, který jsem dříve tak výhodně nesměnil.
"Co prosím?" ptám se.
"Pět minut!" trvá si na svém žena.
"Já vám nerozumím." ani jedno z těch dvou slov. Zpoždění jsme rozhodně neměli.
"Pět minut." Víc jsem z ní nedostal, ale naštěstí vlak už zastavil a já ji nechal, ať si jde za svým osudem.
Přemýšlel jsem, co tím chtěla říct. Možná ji zbývalo pět minut života. Nebo mi chtěla nutně sdělit, jak dlouho se vaří párky. Nebo to byl pokémon, který se jmenoval "pětminut".
Někdo si asi řekne, že taková setkání jsou dosti triviální, ale když se nad nimi člověk pozastaví, žasne.

Důstojné stáří

"Dnešek byl dost dobrý" - chtěl jsem napsat ještě před chvílí. Ale teď ke konci se nějak pokazil. Když jsem právě vyšel z hospody, ležel na zemi nějaký pán. Byl hlavou vzhůru ze schodů a vypadalo to, že dost škaredě spadl. Nad ním seděla větší skupina lidí v mém věku a dobře se bavila. Nikdo ho nezvedl. Tak jsem za ním přišel a zeptal jsem se: "Není vám nic? Můžu vám nějak pomoct?"
Byl pěkně namol, ale mluvil artikulovaně.
"Jste strašně hodnej. Víte, já mám pětašedesát a už tu ležím aspoň půl hodiny. Trochu sem přebral a nemůžu se vůbec zvednout"
Tak jsem ho zvedl, byl drobné postavy, trochu od krve, ale slušně oblečený a vedle něj ležel dost elegantní klobouk.
"Kde to jsem? Prosímvás, nemůžu si tady někde dát kafe? Já vám dám peníze, jste strašně hodnej"
Nemohl sám stát, tak jsem ho posadil a šel pryč a bylo mně ho tak nějak líto; docela by mě zajímalo, jak dopadne. A taky jestli se mu něco stalo, že se tak ožral, nebo jestli je to jeho normální večer. A taky by mě zajímalo, jestli mám potřebu pomáhat z čiré dobrosrdečnosti, nebo se jen bojím, že až budu ležet ožralej na zemi já, tak mě taky nikdo nezvedne...

tralalá

http://leteckaposta.cz/172923814 - tady si můžete celých 21 dní stahovat písničku, ke které jsem nazpíval hlasy za ochotného doprovodu Manu Chao:)

Hrajeme si s písmenky

Rytí do lina,
lití do Rýna,
líná rýna,
rozlítí se, líná...

...a není to ničí vina

Vaříme pohádku

Akademik vám bude s chutí vyprávět, že literatura pro děti není vůbec jednoduchou záležitostí a že jen pro lehké seznmení se s touto problematikou je potřeba absolvovat minimálně jeden celosemestrální kurz. To je kec. My vám dnes v našem pořadu předvedeme recept, podle něhož si můžete takovou pohádku pro děti uvařit sami a to v běžných, domácích podmínkách.
Předem je třeba upozornit, že volba surovin závisí především na vkusu a inteligenci vašich hladových posluchačů - dětí. Tím pádem se nacházíme před docela snadným úkolem, jelikož jak je známo, děti jsou dost hloupé a o nějakém vkusu se dá jen těžko hovořit. Sežerou vám skoro všechno. Přistupmě nyní k samotné přípravě duševního pokrmu.
Najemno pokrájíme "za devatero horami" spolu s "byl jednou jeden" a vhodíme na list papíru, kde dozlatova osmažíme. Až nás suroviny začnou nudit (0-10 minut, podle náročnosti), rozklepneme do směsi několik postav. Pro patřičný kontrast chutí je třeba volit postavy záporné i kladné, kladné by však měly nakonec vždy mít chuťovou převahu. Volíme s rozvahou, ikdyž existuje nespočet chutných kombinací a při troše opatrnosti nemůžete chybovat. Z kladných surovin se nejčastěji používá většinou princ, princezna, pohádkový dědeček, dcera, pohádková babička, dobrá víla, moudrý král, kašpárek a hloupý Honza, z těch záporných to bývá čert, ježibaba, vodník, drak, zlá královna, zlá pohádková babička, macecha a či vlk transvetita. Některé suroviny se k sobě nehodí, pokud například smícháme pohádkového dědečka, moudrého krále a ježibabu, nedosáhneme požadovaného výsledku, protože je potřeba volit poněkud čerstvější suroviny. Z vyzkoušených jsou to například hloupý honza a čert, macecha a její nevlastní dcera, nebo delikátní trojkombinace princ-drak-princezna.
Vše zalijeme omáčkou, kterou si předem připravíme z naivního příběhu a kýčovitě zpracovaného prostředí.
Za stáleho míchání vaříme na mírném plameni, dokud pokrm nezhoustne. Pokud se nám nedaří dosáhnout požadované konzistence, přidáme kapku osvědčených pohádkových frází, ukradených od jiných autorů.
Nakonec přisypeme 10dkg "žili šťastně až do smrti" a necháme dojít.
Možno na každou porci nastrouhat trochu "morálního ponaučení", které však v pohádce nemá žádný praktický efekt.
Servírujeme barvitým hlasem a pokud možno opakovaně, dokud se pohádka nezačne líbit.
Poté jen sledujeme, jak děti znechuceně odcházejí od své nedojezené pohádky a jdou se dívat na digimony.
Dobrou chuť.

bla

Dobrý večer. Úspěšně jsem se dnes vrátil po týdnu hor domů a tak chci jen ze samé dobré nálady pozdravit a jako bonus tu mám dvě básničky

* * *

Nemám rád sny o tobě,
v jakékoli podobě -
jak se můžu smířit s tím,
že se ráno probudím?

Ráno máš mě zase ráda
jenom jako kamaráda.
A já tě mám taký rád…
víc, než by se mohlo zdát.

* * *

Ti co blbě nekecají
po vodce a po rumu
v hlavě všechno v cajku mají
a stále dost rozumu
i po vínu a po pivu -
těší se mému obdivu

* * *

A to je dnes vše...

Z deníku vraha

pondělí, 11. 5.
Předevčírem se k nám do domu přistěhovala nová podnájemnice. Jmenuje se Marie, má dlouhé hnědé vlasy a krásné nohy. Bydlí hned vedle mě.
U nás v domě jsou stěny tenké a když přiložíte ucho ke stěně, můžete dost dobře slyšet, co váš soused zrovna dělá.
Z Marie se vyklubala vášnivá violoncellistka. V jednom kuse cvičí a musím říct, že ač jsou to pořád jen samé stupnice, zní to překrásně. Večer cvičí klidně i několik hodin, dřív, než jde do koupelny, osprchuje se, vyčistí si zuby a jde spát. V noci překrásně oddechuje a občas něco nezřetelného mumlá ze spaní. Většinou jde kolem čtvrté hodiny ranní na záchod a jde zase spát. Musím říct, že se mi Marie moc líbí a pořád na ni myslím.

čtvrtek, 14. 5.
Dnes jsem nechal Marii přede dveřmi květiny, zazvonil jsem a rychle jsem utíkal domů poslouchat, co na ně bude říkat. Neříkala nic, ale myslím, že si je dala do vázy na stůl. Kéž bych tak měl nějaké kukátko, měl bych lepší přehled o tom, co zrovna Marie dělá. Někdy, když poslouchám u stěny, mám pocit, jako bych na stěně cítil na druhé straně Mariino ucho. Určitě máme hodně společného.

pátek, 15. 5.
Dnes Marie přišla z práce o dvě hodiny později, než obvykle chodí. Nevím, kde byla, ale neměla by se toulat v tak pozdní hodinu sama venku. Je to nebezpečné, kdoví na jakého úchyla by mohla narazit.

sobota, 16. 5.
Dnešek je můj šťastný den! Když Marie odcházela ráno z bytu, rychle jsem otevřel a dělal jsem, jakože jdu vynést odpadky. A neuhádnete co se stalo – dali jsme se do řeči a ona mě pozvala k sobě na zítřejší oběd! Myslím, že se jí moc líbím. Má o moc hezčí úsměv, než jsem si představoval. Do zítřka napětím asi nezaspím, myslím, že budu Marii poslouchat celou noc.

neděle, 17. 5.
Oběd u Marie byl úžasný. Uvařila koprovou omáčku a vše bylo krásné. Marie má moc pěkný byt, ikdyž ještě není úplně zařízený. Na stole opravdu měla květiny ode mě! Myslím, že to je jasné znamení, že se jí líbím. Rozloučili jsme se a já šel domů poslouchat, jak svýma něžnýma ručkama umývá nádobí.

středa, 20. 5.
Dnešní den byl konec všeho! Marii navštívil nějaký chlap, kterému říkala Radek a měl odporný hlas. Chvíli se spolu dívali na televizi a po krátkém momentu nezřetelného ticha to přišlo. Začali se spolu milovat. Docela určitě to muselo být ono, jsem si jistý, Mariino vzdychání říkalo víc než dost. Jsem zdrcen. Mám zlost na celý svět a hlavně na Marii. Je to nespravedlivé, to já jsem ji opravdu miloval.

čtvrtek, 21. 5.
Ráno to je snad ještě horší. Mám pocit, že jsem byl podveden, že mi to udělala Marie schválně a zničila ten náš krásný vztah. Ale vím přesně, co dělat.
Nechal jsem Marii za dveřmi dopis, ať mě zítra o půl desáté večer čeká u kašny v parku, že jí potřebuju něco důležitého říct.

pátek, 22. 5.
Marie přišla na naši schůzku o čtyři minuty později, než jsme se dohodli. V parku byla už tma a pouliční osvětlení nedostatečně ozařovalo malou cestičku, kterou jsme se vydali až na kopeček, odkud byl krásný výhled na celé město. Marie se otočila ke mně zády a zeptala se, co jsem jí to chtěl říct.
Byl jsem jako v tranzu, příští události si pamatuju jen mlhavě. Vím jen, že třesoucíma se rukama jsem vytáhl z kapsy předmět, který jsem zde uschoval a omotal jí ho kolem krku.
Zašeptal jsem jí do ucha: „Všechno krásné musí jednou zemřít, tak jako zemřelo to krásné mezi náma“
Ani nemukla.
Utíkal jsem potom rychle domů, kde jsem brečel celou noc.

sobota, 23. 5.
Zabil jsem chlapa! Byl jsem z předešlé noci tak vedle, že když jsem jel ráno do práce, sotva jsem stihl zareagovat, když mi pod kola auta vběhl starší pán. Nehodu nepřežil. Celý den jsem strávil na policejní stanici, kde mi brali krev, vyslíchali mě a nakonec mě pustili s tím, že vše prošetří.
Večer se tu stavila Marie s tím, že je jí líto, že jsem náš vztah asi špatně pochopil, že si ten náhrdelník nemůže vzít a že by byla ráda, kdybychom zůstali přátelé. Neměl jsem na ni po dnešku moc náladu, tak jsem ji odbyl a šel do hospody na pivo.

Ach, předzkouškové dny, jak jste na hovno!

Já když se učím, tak mě napadají dosti hovadiny; no, posuďte sami:

* * *

Zdeněk Kožmín, Jiří Trávníček:
Na tvrdém loži z psího vína
hloubavě čtu, když z trávníčku
odklízím psí hovína

(ten skvělý rým vymyslela má sestra)




* * *

Přání na rozloučenou

Končím s tebou
kluku,
přeji rychlou
ruku...



* * *

Pracovitý nevidomý

Slepec makal,
až se divím -

od nevidím
do nevidím...

* * *

Odplata mrňat

Vesele jsem chodil světem,
vysmíval se malým dětem...
než jsem dostal do tlamy,
přesnídávnou od Hami.



* * *


Dále bych vás rád upozornil na novou funkci - sledování blogu, pomocí které můžete blog sledovat. Nevím, co to přesně obnáší, ale využívejte toho, když už jsem vám to sem tak pracně dal!

A držte mi zítra ve 12 palce, budu mít opravnou zkoušku - když ji nedám, je to kvůli vám, protože jsem místo učení psal básničky.

Tak.

Výkřik ze tmy, nebo co

Už delší dobu se tu nic pořádného neobjevilo a ani dnešním dnem se to pravděpodobně nezmění... to zkouškové začíná být teď ke konci už hodně depresivní a člověk nějak nemůže myslet na psaní básní, když musí myslet na opravnou zkoušku z literatury.

Ale dnes mi někdo udělal na internetu radost - přihlásil jsem svoji kytarovou nahrávku do soutěže GVR aréna (nebo jak se to jmenuje), no a tak si představte, že tahle moje pochybná nahrávka postoupila do finále. Dokonce mi k tomu udělali i takový pěkný obrázek, no posuďte sami - moc jsem se jim povedl, hlavne to poprsí vystihli dokonale.

No, co chci říct: jestli někdo z vás umí trochu hrát, tak se přihlašte, ať je v soutěži veselo (ale nedělejte moc dobré nahrávky).

A to je konec

Večerní blues

Až na vždycky zavřu oči

a poveze mě černej vůz,

svět se z toho neotočí,

zahrajte mi tichý blues...

a po obrázku mé milované kytary vám sem jesště napíšu pár mých oblíbených onomatopoických slov: chucvalec, trsátko, miňonka, šúní (more to come)

Taky mi teď vyšlo v testu na facebooku, že jsem z 10% člověk a z 90% sexuální mašina. Dost mě to překvapilo, protože se tak rozhodně necítím, doteď jsem si myslel, že to bude asi jen 83%.

Jo a ještě bych měl vyhodnotit anketu, která se věnovala tomu, kdo co poslouchá, ale je to absolutně nezajímavé, tak to vyhodnocovat nebudu.

Přeju vám hezký zbytek večera a noci.

Je tady zoufale málo obrázků, asi bych sem občas měl nějaký hodit, ať je to tu veselejší. Tanto sice moc veselý není, ani moc pěkný, ale zato je první a vyobrazuje typický strom pro okolí oblasti, kde bydlím.

Venku sněží, v duši se odhrnuje...

Další dávka prostoduché poezie. Pravidelní čtenáři už jistě zaznamenali gradující degradaci úrovně veršů, způsobenou pravděpodobně stařeckou demencí... projevující se ve své pozdní fázi zapomínáním, pomočováním a v neposlední řadě taky dostáváním "F" u zkoušek z literatury.

* * *

Moment zklamaného očekávání

Někdy takhle v lednu
sednu, celý zblednu,
co s takovým počasím?
Ani nota, ani rým...
zkouším hledat všemi smysly -
mysli, vole, mysli!
Někde tady musí být
múza schopná políbit
něco jiného než pozadí...

* * *

Alžběta

Pozvala mě Bětka
jako svého svědka.
Pak však místo "berete si navždy"
byl jsem svědkem krvelačné vraždy...

* * *

Eufemismus

Důrazným způsobem odkázala mě
žena
se zvýšenou potřebou
rozmnožovat se
do míst
kde je nohám konec
i začátek

X

Vulgarismus

"Jdi do prdele"
zařvala na mě ta děvka

Ščasný Nový Rok Přeje K. M.

Když už vánoční aktualizace tak úplně neklapla, sluší se hodit sem něco aspoň na ten konec roku, dřív než se mým každodenním chlebem stane jen a pouze studium.
Hodilo by se říct taky něco chytrého nebo aspoň legračního, ale tyto prvky najdete spíš v novoročním projevu pana prezidenta, než tady. Jen nám všem popřeju do roku 2009 to nejdůležitější - slávu a bohatství a taky lásku a jako bonus přináším tři nové básničky, které jsou ač velmi průměrné, tak zároveň i docela různorodé.

* * *

Existenční problém

Aj v té noci nejtemnější
náhle ze sna procit,
strach, že nikde nejsi zdejší -
nepříjemný pocit.

* * *

G dur

V trávě, za svitu luny,
snažím se hrát na tvé struny.
Píseň má zní divně, dlouze,
zachrání mě tón G, pouze...

* * *

no a následuje básnička která sice není moc pěkná, ale zato je moje první - první psaná volným veršem. a asi poslední.

Znát tě

Jaké je to asi, znát tě
nejen z krátkých setkání -
zblbnutí láskou, nebo letmé úsměvy?
Pojďme to zkusit...

* * *

Nakonec vyhodnocení ankety:

překvapiví jsou ti 3 ze 16ti, kteří se zařadili do odpovědi abstinent. Co z toho vyplývá?
Že v průměru 3 z 16ti lidí lžou.

Novinek plný komín

Po delší pomlce jsme tu zpět se Spolkem příznivců prostoduché poezie.
Takže, co nás čeká - pár nových krátkých rádoby poetických výtvorů, rozepsanou písničku, vyhodnocení ankety z doby minulé a nová anketa. Rád bych vás také upozornil na to, že Karel Motyčka si založil nový pseudopublicistický blog nazvaný TN.cz... chci říct nazvaný jednoduše Jak to vidí Karel Motyčka a který si můžete kdykoliv přečíst na adrese http://infokarel.blogspot.com/. Oukej, započněme tedy naše rozjímání...



* * *


Odpověď starého člověka


Jak se daří?


Dostaneš se do let,
vše tě začne bolet,
vše ti náhle vadí -
co vy víte, mladí...



* * *


Inzerát


Panic hledá panny
bez bázně a hanny.
Značka: foto potěší,
občanka podmínkou.



* * *



IT vyznání



Miluji tě,

chci tě...

v DVD

kvalitě!



* * *



(následuje rozepsaná píseň, kterou asi nikdy nedopíšu)



Miláčku, tak co s náma teda bude,
nevím zda to cítíš - já to cítím všude.
Když se ani dneska neprolomí ledy,
tak to bude lásko vážně naposledy.

Vím, že jsi to chtěla jinak - to já přece taky,
teď však hážem blesky jako dva bouřkové mraky.
Táhne nás to k sobě jako jako dva záporné póly
na magnetech lásky, na bitevním poli...



* * *



Nakonec analýza ankety: Jste žena/muž - anketa dopadla jednoznačně pro ženy, za což jsem upřímně rád a za což Vám, ženy, děkuju. Otázka na příště: Pijete alkohol?

Šprtská

Usazen v mrňavé lavici
aktivně šermuju pravicí.
Pověst má je předem jistá -
pravicový extrémista.

Přeju Vám dobrý večer

Dva týdny uplynuly a jsou tu další malé večerní básničky, pro vaše potěšení, či rozhořčení. A nakonec také vyhodnocení ankety. Brzo se tu objeví nová.

* * *

Co máš nejvíc ráda

Dnes jsem se tě zeptal, co máš nejvíc ráda
a moje pýcha odplula jak na obloze mraky,
když jsi na mě otočila svoje něžná záda -
spánek, psa a jídlo... a mě trochu taky...

* * *

Lehká noc

Šli jsme za ruce
se slečnou v paruce,
byla ještě v záruce -
paruka i ta slečna

tou cestou do noci
není mi pomoci,
pohlavní nemoci?
Holt doba nebezpečná...

* * *

Na moll

Na moll smutně zpívám noty
znějíc z láhve rumu,
sex tu asi není pro ty,
bez velkého umu...

* * *

A nakonec tady máme vyhodnocení ankety s otázkou - Jste tlustý/á?
Výsledky nám ukazují, že většina lidí jsou lháři: k vyložené obezitě se přiznal jen jeden čtenář, k lehké nadváze čtyři lidé. Svoji tlustost však zatajilo 6 lidí včetně autora těchto stránek. Lhát se nemá. Ty ty ty!!! Vy vy vy!!!

Rád Vás zase vidím

Dáša a Kamča

Dáša s Kamčou, známé krásky
chodívají na procházky.
Směle kráčí, ruku v ruce,
vpřed, lesbická revoluce!

* * *

Krásné bylo probuzení
s tvojí vůní na těle,
zvláštní, jak se život změní -
dnes nelezu z postele.

Lingvistická

aneb co mě všechno nenapadne při učení fonetiky...

Lingvistická

Dnes si s milou místo styku
procvičíme lingvistiku.
Odhrnu jí bokem vlásky,
z její párové souhlásky
a bez dalšího líčení –
provedu jazykové cvičení...

more fucking miniatures!

Večerní choutky

Moje milá pojďme spojit
navzájem se v jedno tělo...

...mám chuť páč jsem jako dělo.

* * *

Frustrace z relaxace

Užívám si vodní dýmku,
teď jen sehnat dívku,
co nevznese připomínku,
že to smrdí jako v chlívku...

* * *

Spoluobčanská

Na učení moc jsem nebyl,
ni k práci jsem nepřičichl,
a co na tom, že jsem debil -
dělám děcka - mám to sicher

mini

Řekni to teď a nečekej
pověz mi hned a dej
ať tomu dobře rozumím
co na to říct ať vím…

protože nikdy nevíš.