Dobrý podvečer,
než se dnes všichni rozejdeme do svých oblíbených hospod, pojďme se v tomto krátkém příspěvku společně zamyslet nad některými důležitými fakty o tomto krásném, pestrobarevném blogu:
Za prvé, slavnostně vám oznamuji, že stránka motyčka.blogspot.com se dnešním dnem stala třetí nejimpotentnější stránkou NA SVĚTĚ. Něvěříte? Prosim, zkuste si vygooglovat slovo impotentní - vidíte? Když je to na googlu, tak to musí být pravda.
Mimojiné přes vyhledávání tohoto slova k nám přichází noví návštěvníci, což o nich lecos vypovídá. Gratuluji.
Za druhé, podle proběhnuvší ankety vyplynulo na povrch, že čtenáři tohoto blogu jsou ženy/muži v poměru 8 : 6 - což znamená poněkud překvapivé zjištění, že muži netvoří až tak marginální část čtenářů, jak by se mohlo podle obsahu zdát. Dámy prominou, ale budu nucen poněkud zvýšit díl chlapáčtějších témat na úkor těch romantických, sexuálně-toužebně naplněných. Poměr romantického obsahu ku chlapáckému bude 8 : 6. Božínku.
Za třetí, pro dnešek už nebudu kecat. Ale jestli chcete číst dál, můžu vám nabídnout úplně nový zážitek ze čtení tohoto blogu zde nebo možná ještě mnohem lépe, ZDE.
Děkuji vám za pozornost
sobota 28. listopadu 2009
neděle 22. listopadu 2009
Jirka
Jakkoliv se to teď do té situace nehodilo, tak jak tam ležel natažený na zemi, musel se sobě začít smát.
Ty jsi teda vůl. Hochu, to se ti teda něco povedlo. A smál se v duchu na celé kolo.
Všechno se to seběhlo hrozně rychle, ale předcházelo tomu několik věcí, na které se teď spolu podíváme. Nejdřív vám ale musím o tomhle muži něco povědět.
Tenhle chlápek ležící na zemi, křestním jménem Jiří, o všem vždycky hodně přemýšlel. Přímo patologicky přemýšlel o každém svém dalším životním kroku, leč mohl být naprosto banální. A taky měl ze všeho velký strach.
A tak když měl jít třeba někdy s přáteli večer ven, tak se klidně i hodinu rozmýšlel, co si vezme na sebe a až si konečně nějakou variantu vybral, hrozně se bál že se kvůli ní stane terčem posměchu svých přátel.
Jirka neměl žádnou holku, protože se většinou tak dlouho rozmýšlel, jak by to té slečně nejlíp řekl, že nakonec začala chodit s někým jiným. A taky se bál toho, že by stejně řekla ne a on by z toho měl potom akorát deprese.
A tak to bylo pořád, Jura si žil svůj opatrný, ustaraný život.
Dnes večer měl jít na oslavu narozenin jedné své kamarádky; ale to rozhodnutí jít ho stálo opravdu hodně úsilí. Venku řádila pandemie prasečí chřipky a ačkoliv byl očkavaný, člověk si nemůže být nikdy jistý, jestli někde něco nechytne a už několik dní ze strachu vůbec nevyšel z domu. Navíc ta kamarádka se Jirkovi dost líbila a tak z toho byl takový celý nervózní, přemýšlel o čem by si s ní mohl tak asi povídat, jak nedat moc najevo, že je do ní blázen a bylo mu z toho tak nějak špatně.
Takže dnes večer, bylo to v 18:35, to věděl Jura přesně, protože sraz byl v 19:00 a on nechtěl vyrazit moc brzo, aby tam nečekal sám, ale zase ani moc pozdě, aby náhodou nedošel do už rozjeté zábavy, kam by těžko zapadl.
Takže teda v 18:35 vykoukl Jirka opatrně ze vchodových dveří jeho činžovního domu a nesměle se dal do pohybu vstříc setmělé ulici. Udělalo mu vnitřně radost, že nikde nevidí žádnou chřipku a tak se s mírným úsměvem a svižným krokem dostal až k nedaleké křižovatce, kde - ačkoliv byla ulice úplně prázdná - svítíla na semaforu pro chodce červená. Jirka měl obrovské nutkání se na ten semafor vykašlat a prostě jít, jenomže zákon schválnosti by určitě sehrál roli a v ten moment by tu byl policajt a dal by mu pokutu. Jenže v ten moment se sice žádný policajt neobjevil, zato si však Jirka vzpomněl na strašnou věc. Narozeniny měly být v mexickém stylu a on měl nachytané grandiózní sombréro, se kterým by na všechny určitě udělal dojem - sombréro které zapomněl doma na posteli. A teď mu nevyjde časový plán, to je teda v pr... otočil se na místě a utíkal zpět do bytu, spěšně nahmatal klíče, otevřel dveře a v obrovské rychlosti mířil do svého pokoje, kde skrz otevřené dveře zahlédl na posteli zmiňované sombréro.
Měl radost, že tam to sombréro fakt je, tak ještě o něco zrychlil, ale to se mu bohužel vymstilo. V běhu zakopl o práh, zavrávoral a řítil se velkou rychlostí směrem k zemi. A hlavou přímo na velký, červený, nafukovací, gymnastický balón.
Náraz byl opravdu... měkký, ale velmi prudký a Jirka byl poněkud rachetické tělesné stavby a...
Prostě si zlomil vaz. Byl na místě mrtvý.
Ty jsi teda vůl. Hochu, to se ti teda něco povedlo. A smál se v duchu na celé kolo.
Všechno se to seběhlo hrozně rychle, ale předcházelo tomu několik věcí, na které se teď spolu podíváme. Nejdřív vám ale musím o tomhle muži něco povědět.
Tenhle chlápek ležící na zemi, křestním jménem Jiří, o všem vždycky hodně přemýšlel. Přímo patologicky přemýšlel o každém svém dalším životním kroku, leč mohl být naprosto banální. A taky měl ze všeho velký strach.
A tak když měl jít třeba někdy s přáteli večer ven, tak se klidně i hodinu rozmýšlel, co si vezme na sebe a až si konečně nějakou variantu vybral, hrozně se bál že se kvůli ní stane terčem posměchu svých přátel.
Jirka neměl žádnou holku, protože se většinou tak dlouho rozmýšlel, jak by to té slečně nejlíp řekl, že nakonec začala chodit s někým jiným. A taky se bál toho, že by stejně řekla ne a on by z toho měl potom akorát deprese.
A tak to bylo pořád, Jura si žil svůj opatrný, ustaraný život.
Dnes večer měl jít na oslavu narozenin jedné své kamarádky; ale to rozhodnutí jít ho stálo opravdu hodně úsilí. Venku řádila pandemie prasečí chřipky a ačkoliv byl očkavaný, člověk si nemůže být nikdy jistý, jestli někde něco nechytne a už několik dní ze strachu vůbec nevyšel z domu. Navíc ta kamarádka se Jirkovi dost líbila a tak z toho byl takový celý nervózní, přemýšlel o čem by si s ní mohl tak asi povídat, jak nedat moc najevo, že je do ní blázen a bylo mu z toho tak nějak špatně.
Takže dnes večer, bylo to v 18:35, to věděl Jura přesně, protože sraz byl v 19:00 a on nechtěl vyrazit moc brzo, aby tam nečekal sám, ale zase ani moc pozdě, aby náhodou nedošel do už rozjeté zábavy, kam by těžko zapadl.
Takže teda v 18:35 vykoukl Jirka opatrně ze vchodových dveří jeho činžovního domu a nesměle se dal do pohybu vstříc setmělé ulici. Udělalo mu vnitřně radost, že nikde nevidí žádnou chřipku a tak se s mírným úsměvem a svižným krokem dostal až k nedaleké křižovatce, kde - ačkoliv byla ulice úplně prázdná - svítíla na semaforu pro chodce červená. Jirka měl obrovské nutkání se na ten semafor vykašlat a prostě jít, jenomže zákon schválnosti by určitě sehrál roli a v ten moment by tu byl policajt a dal by mu pokutu. Jenže v ten moment se sice žádný policajt neobjevil, zato si však Jirka vzpomněl na strašnou věc. Narozeniny měly být v mexickém stylu a on měl nachytané grandiózní sombréro, se kterým by na všechny určitě udělal dojem - sombréro které zapomněl doma na posteli. A teď mu nevyjde časový plán, to je teda v pr... otočil se na místě a utíkal zpět do bytu, spěšně nahmatal klíče, otevřel dveře a v obrovské rychlosti mířil do svého pokoje, kde skrz otevřené dveře zahlédl na posteli zmiňované sombréro.
Měl radost, že tam to sombréro fakt je, tak ještě o něco zrychlil, ale to se mu bohužel vymstilo. V běhu zakopl o práh, zavrávoral a řítil se velkou rychlostí směrem k zemi. A hlavou přímo na velký, červený, nafukovací, gymnastický balón.
Náraz byl opravdu... měkký, ale velmi prudký a Jirka byl poněkud rachetické tělesné stavby a...
Prostě si zlomil vaz. Byl na místě mrtvý.
sobota 21. listopadu 2009
Pěkný podvečer
nějak se mi poslední dobou nechce psát, ikdyž se to možná během dnešního večera změní. Zatím vám sem hodím jednu kvalitní, nekvalitně nahranou píseň s názvem "Alkoholická, požitkářská"
voalá
voalá
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)