Karel Motyčka vstal,

Karel Motyčka vstal, vyšel před dům a umyl si obličej dešťovou vodou, napadanou ve vědru. Nechal chvíli zavřené oči a jen tak poslouchal okolní krajinu. Slunce bylo velké a rychle mu sušilo tvář, když ležel na měkké a studené trávě. Hladil ji rukama a zkoušel nasát její vůni. Obloha byla zářivě modrobílá a v dáli na kopci se pásla kráva. Zvon který měla uvázaný na krku se líně pohupoval, když si kráva spokojeně libovala, že skoro všechno, co je kolem ní, je pro ni jídlo. Takové štěstí Karel Motyčka neměl, ale nepřipadal si o nic méně šťastnější. Nedaleko něj byla mýtinka pokrytá polštářem z borůvek a mechu a za ní tekl malý potůček, jehož žbluňkání vydalo za všechnu muziku světa. Někdo šel kolem, zastavil blízko Karla Motyčky, chíli pozoroval přírodu a potom šel beze slova zase dál. Za chvilku už jeho kroky splynuly s šuměním trávy... a se zvoněním krávy, která si ho nejspíš ani nevšimla.
Byl čas se zvednout a dát najíst králíkům, kteří už z hladu začali provozovat všemožné kratochvíle; trochu pohnojit prasata, celé nervózní z čistoty kolem sebe a taky pro sebe si udělat nějaký ten kus žvance. A protože půjde dát i slepicím, nejspíš to budou vajíčka, co posnídá.
Otevřel oči, aby zkontroloval, jestli vše je tak, jak si to představoval a žasl, když zjistil, že ve skutečnosti je všechno mnohem krásnější - těch barev co bylo kolem, ty tvary, to se nedá jen tak vymyslet nebo představit si, to musí člověk zažít na tom krásném světě. Za ty roky se mu ten pohled neokoukal a taky ani nemohl, protože svět je pokaždé něčím jiný, ikdyž je to pořád on a nemění se. Možná to byl Karel, kdo se měnil - najednou mu přišlo všechno na světě jasné a všechny problémy vyřešené - a nebyl tu nikdo, kdo by mu mohl tvrdit opak.
Vstal tedy dnes už podruhé a vydal se vstříc novému dni s přesvědčením, že mu dnešek nemůže nic pokazit.

Veselé Vánoce

Veselé Vánoce a ščastný Nový rok vám přeje Karel Motyčka!

Veselé Vánočky přátelé

Tak takto dopadl můj pokus o básničky s vánoční atmosférou, která je v nich však tak nezachytitelná, jako správná vánoční atmosféra má být....takže ikdyž jsou ty básničky stupidní, tak se nejspíš povedlo to co jsem chtěl...

Milý Ježíšku...

Ruce vzhůru Ježíšku,
vyprdni se na knížku,
tohle žádné přání není,
tohleto je přepadení.

Nechci ani na nožky
zbrusunové ponožky.
Máš zbraň přímo pod nosem,
spěchej s tučným obnosem!

To se ještě ukáže,
kdo tu má víc kuráže.
A proč že to robím?
Protože rád zlobím!

***

Všude kolem leží sníh
a andílci otylí,
doufám, že to není hřích,
být přes svátky opilý.

***

Vedro jako v ňáké peci,
palmu místo stromku mají,
ale vždyť tak slaví přeci
svátky klidu na Havaji.

***

Pásli ovce valaši
a už jsou zas na kaši.
Každým rokem čím dál více
zachutná jim slivovice.

Anděl se jim ukázal,
z Betléma je vykázal.
A prý ať se nevrací
nebo se z nich pozvrací.

On tam leží v jesličkách,
našlapujte po špičkách.
Valaši už celí rudí,
asi ho svým smíchem vzbudí.

Ranní rané alkoholové verše

Vykradač bank optimista

Vše jde zatím podle plánu,
jen drobnost mě tíží,
že teď místo v eroplánu
sedím v cele s mříží.

***

Zeptal se mě v kupé pán,
co sa tolik upépám.
Konverzace nevázané
žeprý vedou tam na Hané.

***

Uklouzl jsem na hovně
ve veřejné knihovně.
Tak mě teďka napadlo,
že to hovno vypadlo
z knihy V. I. Lejnina...

***

Teďka je to už věc jistá,
že jsem asi masochosta.
Když mě milá bila pěstí,
myslel jsem si: "To mám štěstí!"

***

Na večeři předevčírem
měl jsem chleba s dobrým sýrem.
A teď léků je mi třeba -
plísňový byl aj ten chleba.

***

Tlustý jako kula jdu
dojíst svoji kulajdu...

***

Děkuju za pozornost

Balíček

Co to bylo za chlapa? Pošťák? Odkdy chodí poštáci ve fraku, s cilindrem a malou hůlkou? A v tuhle pozdní hodinu? To byl teda pěkně divný chlápek. Jako vystřižený s nějaké staré grotesky beze slov. Tenhle ale promluvil - ačkoliv to teda za moc nestálo: "Dobrý večer, nesu vám balíček" dodal když mi v hlubokém úlonu podával cosi nešikovně zabalené v béžovém papíře a omotané starým provázkem. To cosi mi teď leží na stole.
Myslím, že venku pršelo. No ano, prší ještě teď, kapky bubnujou na parapet a lidi na ulici vytáhli odněkud deštníky a zakryli si s nima své hlavy. Tento chlápek ale deštník neměl, jenom tu jeho hůlku. Takovou malou lesklou, celou černou, zakončenou kulatým pozlaceným držadlem. Ale ta ho před deštěm určitě neochránila - o to divnější je, že nebyl vůbec mokrý. Můžu s jistotou říct, že jsem ho ještě nikdy neviděl. Někoho tak divného bych si pamatoval. Nechal mi tam balíček a než jsem se stačil vzpamatovat, byl pryč. Balíček co mi teď leží na stole a já nevím, co s ním.
Až teď jsme si všiml, že je na balíčku něco napsáno. "UŽÍVEJ HO DOBŘE" stálo hůlkovým písmem na straně. Že by to psal ten staromódní elegán? V hlavě se mi pořád honí ten jeho knírek a kulaté brejličky - něco podobného jsem viděl jen na starých fotografiích mého pradědy. Asi ke mně přišel z nějaké doby dávno minulé, aby mi předal tenhle balíček. Balíček, který mi teď leží na stole a já nevím co s ním.
Je velký asi jako krabice od bot - ale jen na jednu botu... a navíc není ani trochu hranatý. Nedá se říct ani že by byl kulatý. Neforemný je to správné slovo. Nic v něm nehrká a je docela těžký. Tak užívej ho dobře říkáš, jo? Podívejme se teda co v sobě ten zpropadený balíček skrývá.
Na to, jak ledabyle je zabalený, jde docela špatně rozbalit. Už to skoro mám... Někdo klepe na dveře. S balíčkem v ruce jdu pomalu podívat se, kdo to jen může být, v tuhle pozdní hodinu.
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem něco podobného nečekal. Celý můj byt naplnila nasládlá vůně dýmky, kterou kouřil. Tento pán deštník měl, ale stočený pod paží, taky měl cilindr a knír jaksepatří. Vestičku pod tmavým sáčkem a vsadil bych se, že na tom zlatém řetízku co čouhá z vnitřní kapsy saka má zlaté hodinky.
"Dobrý večer, je čas. I ostatní na něj čekají" řekl a vzal si ode mě balíček, zatímco jsem stál jako opařený.
"Počkejte, ale já potřebuju vědět co v tom balíčku..."
Moje slova už nikdo neslyšel. Chodba byla prázdná.