Všechny postavy a příběhy - včetně těch, které jsou založeny na skutečné události - jsou smyšlené

pátek 19. března 2010

Romantický sen

Já sem vám měl včera v noci tak divný sen, že se o něj s Vámi musím hned podělit. Navíc jsme zrovna tento týden v jedné hodině zabrousili do tématu výkladu snů (bohužel spíš na úrovni psychoanalýzy než stylem Snář od A až po Z) a tak je to pro mě takové aktuální.
Takže - všechno to začalo tím, že jsem si nechal udělat tetování. Od takové staré cikánky na jakési pouti, nějaký podivný tvar, něco jako motýla zkříženého s lebkou a přímo přes celé záda. Vzpomínám si, že to nebolelo - nebo si spíš nevzpomínám, že by to nějakým způsobem bolelo. Každopádně hned v momentě, kdy cikánka řekla, že je s prací hotova, uvědomil jsem si, že vlastně nic takového na zádech mít nechci, že je to hnus a vlastně se to ani vůbec nehodí k mé práci - v tom snu jsem byl totiž diplomatem. A podle toho co se dělo dál pochopíte, že ne jen tak ledajakým.
To si mě totiž zavolal Putin - ano, Vladimir Vladimirovič Putin - a dal mi takovou tlustou, zalepenou obálku a už mi tím svým imperialisticky expansionistickým hlasem (a plynnou češtinou) povídá, že tu obálku mám předat - nikomu jinému než - Baracku Obamovi. No a tak jsem se sebral a šel jsem za Obamou (to dá rozum, když vám to řekne Putin). Zazvonil jsem, Obama byl zrovna doma a tak sám přišel otevřít, přivítal mě, pozval mě dál a omluvil se, že mě ochranka bude muset prohledat. Ochranka tam byla úplně všude - to Vladimir ten si teda na bezpečnosti moc nepotrpěl. Dám Barackovi obálku a ten si (aniž bych se svlékal) všiml mého tetování na zádech.
Já mu povídám, že je sice úplně nové, ale že bych se ho rád zbavil.
"No tak to moje žena, ta měla taky tetování," povídá mi Barack "nechala si ho odstranit, to je v pohodě. Však jdi za ní a ona ti to vysvětlí."
No a fakt. Ve vedlejší místnosti stojí jeho žena, jako vždy pěkně upravená a už mi ukazuje docela nepěknou jizvu na ruce. "Je to pryč, ale moc pěkně mi to neudělali." říká.
Opravdu to docela odflákli. Ale nebyla v místnosti sama. Byla tam ještě její dcera - pěkná černoška asi v mém věku, tak jsem se s ní seznámil a tak nějak jsme spolu začali chodit.
A trávili jsme spolu dost času, takovým tím americko-prezidentským způsobem, polehávali jsme v posteli, hodně jsme hráli Nintendo Wii a taky jsme brali nějaké drogy. Barackova dcera totiž dealovala. A co chvíli na dveře zabouchala ochranka a ona mi vždycky ten fet strčila do ruky, že to mám vzít na sebe, že by z toho byl průser.
No a jak to chlapíci s černýma brýlema a sluchátkem v uchu viděli, tak mě chytli a vyhodili mě z toho jejich bílého baráku. A já se pak musel vždycky, celý nasraný, vracet oknem.
A tak se to opakovalo snad třikrát a vždycky to ta potvora svedla na mě.
Jak se to stalo počtvrté, řekl jsem, že tohle nemám za potřebí a že odtuď mizím. A jak jsem udělal, tak jsem řekl. Šel jsem pryč a v tom se zase přímo před mýma očima zjeví Putin a probudil jsem se s jeho slovy: "Jsem rád, že sis vybral správnou stranu barikády"
Tak... a teď mluv Sigmunde...

pátek 12. března 2010

...

Seděla řadu přede mnou a stejně jako zbytek třídy hltala barvitý výklad Mgr. M., jako ostatní doslova visela na každém jeho slově, zatímco já visel očima na ní. A nemohl jsem se soustředit na nic jiného, než na její záda a vlasy.

Tyhle řadové lavice a židle v posluchárně s označením D21 toho neodhalují zrovna moc. Mé zorné pole končí těsně pod lopatkama téhle blonďaté holky. A kdesi dole pod židlí vidím boty. Modré na nízkém podpatku.
Sedí v úplně první lavici, tak blízko, že když sleduje toho profáka, musí úplně vytočit hlavu doleva. Což dělá skoro pořád, protože na něj zasněně hledí s přihlouplým, ale pěkým úsměvěm a já musím trochu žárlit, když sleduju jemné rysy jejího profilu. Čas od času se mi její tvář skryje v pralese blonďatých vlasů, když si něco rychle zapisuje na svém notebooku, a hned se zase zadívá přes své brýle s tenkými červenými obroučkami na učitele.
Musím říct, že ta slabá čtvrtina těla co jsem vidím, se mi moc líbí. S těma brýlema vypadá inteligentně a taky tak nějak přírodně - ale ne zase až tak filozoficko fakultně, prostě tak akorát.

A už končí hodina. Balí si věci, strká notebook do tašky, otáčí se...
To snad není možné!
Na břiše by potřebovala shodit tak deset kilo, na obličeji má škaredé akné a má zkažené zuby, to je teda hnus. Z boku to nešlo vidět, ale přes ty brýle pěkně šilhá. Když si stoupla, jde vidět jak má shrbená záda. A přísahal bych, že má knírek.

Přísahal bych, ale nebudu, protože kecám. Je to pěkná kočka, jdu za ní.