Všechny postavy a příběhy - včetně těch, které jsou založeny na skutečné události - jsou smyšlené

neděle 27. ledna 2008

Pár veršů v době chmurné

Přejetý zajíc

Na silnici před vraty
ležel zajíc placatý.
Situace je to jistá -
chtěl ušetřit trochu místa.

***

Půlnoční valčík

To tak jednou brouzdám noční ulicí,
v tuto dobu motal by se tady jenom vůl,
s mojí kamarádkou, ňákou Alicí,
znám ji asi hodinu a půl.

Pak když už mě nebavilo na zádech ji nosit
a když jsem jí povykládal všechny moje básně,
tak aby řeč nestála, řek jsem jen : "smím prosit?"
ona se jen usmála a řekla mi : "no jasně".

Tak jsme spolu tančili pomalu a tiše
hudby není třeba, s ní a nebo bez,
při muzice ke které nám měsíc noty píše,
za publikum zaskakoval zatoulaný pes.

***

Nerozhodný pyrotechnik

Červený a nebo modrý,
který z vás udělá bum?
Všechno bude zase dobrý,
jen si dám dvojitý rum.

***

Komáři jsou naslopaní,
skončilo jim krvnobraní...

***

Tož ten borec je fort sjeté,
tak proto konopí seté...

***

Dnes jsem se ti poslal poštou,
snad se brzy doručím.
Trvanlivost nemám prošlou,
však za obsah neručím.

úterý 22. ledna 2008

schizo - "první část složených slov mající význam rozpad, rozštěp, rozštěpený "

Měli jste někdy existenční problém? Takový ten, který příjde zčistajasna, z ničeho nic a navodí vám takový pocit, že už nevíte co dál a vidíte svou současnost i budoucnost v černých barvách, připadáte si zbyteční a váš život nenaplněný?
Tak takový problém jsem neměl. Na vážné problémy já si příliš nepotrpím. Ne, že bych žádné neměl, ale důležité je umět na ně dostatečně často zapomínat.
Náplní mého života naopak byly vždycky problémy malé, nicotné, až malicherné - ty, kterých je nejvíc, které člověka umí někdy pěkně zdeptat - ale při určitém zvráceném úhlu pohledu vás můžou i bavit. Za takový problém považuju například otázku lidských vztahů. Ono je to totiž nesmírně náročné sdílet s některými lidmi váš osobní prostor... a o to horší je ho nesdílet s těmi, se kterými byste tak moc chtěli. To pak když někdo nemůže být se svou milovanou osobou, může malicherný problém u něj přerůst v problém existenční. Ale u mě ne.
Říká se, že po velké lásce která pomine z ní neco z vás zůstane a bude už nafurt ovlivňovat váš život, že si třeba zavzpomínáte ale hlavně vás bude víc nebo míň trápit. Ale já to tak nemám.
Na světě je lidí dost, pěkných holek taky, tak se nějaká můsí najít i pro mě a protože jsme lidi jenom taková organická hmota a na světě nemáme zas tak dlouhé trvání, tak trápení se kvůli jiné holčičí organické hmotě mi přijde jako docela ztáta času. Ale zas pravda je, že něco se dělat musí a možná je lepší se chvíli trápit, než nedělat vůbec nic. Protože když neděláte nic, tak se začnete zanedlouho taky trápit a přijdete si osamělí a začnete se litovat a to pak nastanou ty zmíněné existenční problémy... teda prý, protože nevím, jestli to tak ve skutečnosti je, jelikož si s takovou situací umím vždycky dobře poradit. Ono je někdy dobré čistě pro názornost rozdělit si svou osobnost na dvě nebo více částí, na každý typ uvažování jednu a nechat si třeba jednu jenom na ty problémy, aby pak ta druhá měla zase úplný pokoj. Nezbývá mi než děkovat Bohu, nebo třeba rodičům či sám sobě, za to, že já jsem zrovna ta osobnost bezproblémová a že to za mě odedřou jiní.

Měli jste někdy existenční problém? Takový ten, který příjde zčistajasna, z ničeho nic a navodí vám takový pocit, že už nevíte co dál a vidíte svou současnost i budoucnost v černých barvách, připadáte si zbyteční a váš život nenaplněný?
Tak takový jeden si teď prožívám. Ne že bych přemýšlel o sebevraždě, to zas zatím ne, ale zdá se mi, že v poslední době nestojí ten mů život za nic.
Ale možná to není jenom období, ono se vždycky najde něco, co vás vytočí, kvůli čemu můžete být nešťastný. Dám příklad - mezilidské vztahy. Lidské soužití je veskrze jen neustálý spor a hádání se o sebemenší prkotinu, alespoň tak se mi zdá, že to mám já. Někteří lidi mi připadají tak šťastní, rozumí si s rodinou a mají svoji milovanou osobu a vůbec, prostě všechno je jako ve snu. To jenom já musím mít takovou smůlu že se zamilovávám jenom do holek, kterým se nikdy líbit nebudu a když náhodou už s nějakou jsem, tan vztah zachvíli skončí a mně zůstane jenom zlomené srdce. Pamatuju si každý okamžik, všechny holky a chtěl bych aspoň jednu vrátit a tak o tom přemýšlím o tom pořád, protože je to tak asi jediná zábava, kterou mám. Zdá se mi, jako by všechna moje radost a pohoda patřila někomu jinému, někomu blízkému, koho nikdy nepoznám a upřímně toho člověka nesnáším.
A ještě k tomu hrajou v rádiu tu blbou vtíravou písničku

"ALLWAYS LOOK ON THE BRIGHT SIDE OF LIFE...."

pondělí 14. ledna 2008

Eine aktualizacionen bitte mit schmutzig kopf!

Tak tu máme něco málo nového, ale jsem tento týden jaksik umělecky vyšťaven. Bude to asi prací na jiném projektu - CD skupiny "Tráva za to nemůže" které je na stáhnutí tady - TZN - Back in business !varování! - není to nic pro slabé povahy a dokonce se semtam obeví i nějaký ten vulgární výraz.
No a tady jsou ty slíbené básničky/písničky:

Srdcová

Než jsem se vymáčkl, zase jsi odešla,
zas jsem tě nestihl políbit na rty.
Šance má zmizela, tak jako předešlá,
tak jsme jen hráli tři hodiny karty.

Slunce je veliký, má barvu okrovou
a moje úmysly - přísahám čistý.
Kdybych jen uměl číst tvoji tvář pokrovou,
kdybych si mohl být čímkoliv jistý...

Však to se změní, mám eso v rukávu,
jsi moje královna, rád bych ti hrál.
Pozvu tě do kina, anebo na kávu,
nechci být janek, ale tvůj srdcový král...

***

Cvakala mi dneska lístek
krásná paní průvodčí,
než bude můj Frýdek Místek,
chci jí hledět do očí.

***

Hvězdy se šly schovat někam,
slunce každou chvíli vyjde,
nevím sice na co čekám,
ale snad to brzy přijde.

***

Chci teď být jen chvíli sám -
žádný smutek nesžírá mě,
nechci ani cizí rámě,
prostě si tu chvíli užívám.

Nemám děti, nemám ženu,
na práci i na kostel,
na vše jen né na postel,
okamžitě zapomenu.

Nezajímají mě hosti,
ani znění zákona,
či kdo za mě vykoná,
mé manželské povinnosti.

***

Povzdech prasete

Budha je hudba
v budoucím čase,
jen prase zůstane
napořád prase...

***

Přišla naše chvíle -
to když kluci opilí,
z vesela se chopili
motorové pile...

pátek 4. ledna 2008

Dobrý den, zdraví strýček Karel!

Dnes mám pro vás mimo obvyklých několika básniček něco méně běžného a to písničku. Dokonce jsem ji nahrál na můj mikrofón, který byl původně u webové kamery, takže od toho se odvíjí její kvalita...no a celkově, jestli si nechcete zkazit příjemný večer, tak ji neposlouchejte. Pokud přesto chcete, tady je http://leteckaposta.cz/732738729
a tady je k ní text:

Jenom prázdné láhve všude kolem mě
a protivná ostrá bolest hlavy,
vzpomínám si, když se zvedám ze země,
hledám střípky včerejší zábavy.

Tu krásnou holku co tu včera byla
jsem chtěl jenom držet za ruku.
Co však bylo pak, když tolik pila,
na to vám teď nedám záruku.

R: Co je ale víc než jasné,
řekni zdalipak se mýlím,
že až dneska večer zhasne,
bude zase s jiným milým.

Jak jen je mám dostat z hlavy, obě -
kocovinu i tu cizí krásku,
bolest zmizí po nějaké době,
jenže už nafurt si nechám lásku...

R: Co je ale víc než jasné,
řekni zdalipak se mýlím,
že až dneska večer zhasne,
bude zase s jiným milým.
(ať už s černým nebo bílým)

***

Schizofrenická

Mnoho horších věcí není,
než prožívat osamění.
Já však problém zvládám hravě,
mám přítele v mojí hlavě.

V klidu pijem kávu ranní,
neurazí, neporaní,
a když se někdy koušem nudou,
bavíme se samomluvou.

***

V hospodě jsou lidé
divní,
kámoší se s lávhí
pivní..

***

Stěžoval jsem si dnes v doku,
že mě pořád píchá v boku.
Poradil mi jeden boxer,
povídá mi: "na ten bok ser!"