Karel Motyčka vstal, vyšel před dům a umyl si obličej dešťovou vodou, napadanou ve vědru. Nechal chvíli zavřené oči a jen tak poslouchal okolní krajinu. Slunce bylo velké a rychle mu sušilo tvář, když ležel na měkké a studené trávě. Hladil ji rukama a zkoušel nasát její vůni. Obloha byla zářivě modrobílá a v dáli na kopci se pásla kráva. Zvon který měla uvázaný na krku se líně pohupoval, když si kráva spokojeně libovala, že skoro všechno, co je kolem ní, je pro ni jídlo. Takové štěstí Karel Motyčka neměl, ale nepřipadal si o nic méně šťastnější. Nedaleko něj byla mýtinka pokrytá polštářem z borůvek a mechu a za ní tekl malý potůček, jehož žbluňkání vydalo za všechnu muziku světa. Někdo šel kolem, zastavil blízko Karla Motyčky, chíli pozoroval přírodu a potom šel beze slova zase dál. Za chvilku už jeho kroky splynuly s šuměním trávy... a se zvoněním krávy, která si ho nejspíš ani nevšimla.
Byl čas se zvednout a dát najíst králíkům, kteří už z hladu začali provozovat všemožné kratochvíle; trochu pohnojit prasata, celé nervózní z čistoty kolem sebe a taky pro sebe si udělat nějaký ten kus žvance. A protože půjde dát i slepicím, nejspíš to budou vajíčka, co posnídá.
Otevřel oči, aby zkontroloval, jestli vše je tak, jak si to představoval a žasl, když zjistil, že ve skutečnosti je všechno mnohem krásnější - těch barev co bylo kolem, ty tvary, to se nedá jen tak vymyslet nebo představit si, to musí člověk zažít na tom krásném světě. Za ty roky se mu ten pohled neokoukal a taky ani nemohl, protože svět je pokaždé něčím jiný, ikdyž je to pořád on a nemění se. Možná to byl Karel, kdo se měnil - najednou mu přišlo všechno na světě jasné a všechny problémy vyřešené - a nebyl tu nikdo, kdo by mu mohl tvrdit opak.
Vstal tedy dnes už podruhé a vydal se vstříc novému dni s přesvědčením, že mu dnešek nemůže nic pokazit.
čtvrtek 27. prosince 2007
pondělí 24. prosince 2007
pátek 21. prosince 2007
Veselé Vánočky přátelé
Tak takto dopadl můj pokus o básničky s vánoční atmosférou, která je v nich však tak nezachytitelná, jako správná vánoční atmosféra má být....takže ikdyž jsou ty básničky stupidní, tak se nejspíš povedlo to co jsem chtěl...
Milý Ježíšku...
Ruce vzhůru Ježíšku,
vyprdni se na knížku,
tohle žádné přání není,
tohleto je přepadení.
Nechci ani na nožky
zbrusunové ponožky.
Máš zbraň přímo pod nosem,
spěchej s tučným obnosem!
To se ještě ukáže,
kdo tu má víc kuráže.
A proč že to robím?
Protože rád zlobím!
***
Všude kolem leží sníh
a andílci otylí,
doufám, že to není hřích,
být přes svátky opilý.
***
Vedro jako v ňáké peci,
palmu místo stromku mají,
ale vždyť tak slaví přeci
svátky klidu na Havaji.
***
Pásli ovce valaši
a už jsou zas na kaši.
Každým rokem čím dál více
zachutná jim slivovice.
Anděl se jim ukázal,
z Betléma je vykázal.
A prý ať se nevrací
nebo se z nich pozvrací.
On tam leží v jesličkách,
našlapujte po špičkách.
Valaši už celí rudí,
asi ho svým smíchem vzbudí.
Milý Ježíšku...
Ruce vzhůru Ježíšku,
vyprdni se na knížku,
tohle žádné přání není,
tohleto je přepadení.
Nechci ani na nožky
zbrusunové ponožky.
Máš zbraň přímo pod nosem,
spěchej s tučným obnosem!
To se ještě ukáže,
kdo tu má víc kuráže.
A proč že to robím?
Protože rád zlobím!
***
Všude kolem leží sníh
a andílci otylí,
doufám, že to není hřích,
být přes svátky opilý.
***
Vedro jako v ňáké peci,
palmu místo stromku mají,
ale vždyť tak slaví přeci
svátky klidu na Havaji.
***
Pásli ovce valaši
a už jsou zas na kaši.
Každým rokem čím dál více
zachutná jim slivovice.
Anděl se jim ukázal,
z Betléma je vykázal.
A prý ať se nevrací
nebo se z nich pozvrací.
On tam leží v jesličkách,
našlapujte po špičkách.
Valaši už celí rudí,
asi ho svým smíchem vzbudí.
čtvrtek 13. prosince 2007
Ranní rané alkoholové verše
Vykradač bank optimista
Vše jde zatím podle plánu,
jen drobnost mě tíží,
že teď místo v eroplánu
sedím v cele s mříží.
***
Zeptal se mě v kupé pán,
co sa tolik upépám.
Konverzace nevázané
žeprý vedou tam na Hané.
***
Uklouzl jsem na hovně
ve veřejné knihovně.
Tak mě teďka napadlo,
že to hovno vypadlo
z knihy V. I. Lejnina...
***
Teďka je to už věc jistá,
že jsem asi masochosta.
Když mě milá bila pěstí,
myslel jsem si: "To mám štěstí!"
***
Na večeři předevčírem
měl jsem chleba s dobrým sýrem.
A teď léků je mi třeba -
plísňový byl aj ten chleba.
***
Tlustý jako kula jdu
dojíst svoji kulajdu...
***
Děkuju za pozornost
Vše jde zatím podle plánu,
jen drobnost mě tíží,
že teď místo v eroplánu
sedím v cele s mříží.
***
Zeptal se mě v kupé pán,
co sa tolik upépám.
Konverzace nevázané
žeprý vedou tam na Hané.
***
Uklouzl jsem na hovně
ve veřejné knihovně.
Tak mě teďka napadlo,
že to hovno vypadlo
z knihy V. I. Lejnina...
***
Teďka je to už věc jistá,
že jsem asi masochosta.
Když mě milá bila pěstí,
myslel jsem si: "To mám štěstí!"
***
Na večeři předevčírem
měl jsem chleba s dobrým sýrem.
A teď léků je mi třeba -
plísňový byl aj ten chleba.
***
Tlustý jako kula jdu
dojíst svoji kulajdu...
***
Děkuju za pozornost
pondělí 3. prosince 2007
Balíček
Co to bylo za chlapa? Pošťák? Odkdy chodí poštáci ve fraku, s cilindrem a malou hůlkou? A v tuhle pozdní hodinu? To byl teda pěkně divný chlápek. Jako vystřižený s nějaké staré grotesky beze slov. Tenhle ale promluvil - ačkoliv to teda za moc nestálo: "Dobrý večer, nesu vám balíček" dodal když mi v hlubokém úlonu podával cosi nešikovně zabalené v béžovém papíře a omotané starým provázkem. To cosi mi teď leží na stole.
Myslím, že venku pršelo. No ano, prší ještě teď, kapky bubnujou na parapet a lidi na ulici vytáhli odněkud deštníky a zakryli si s nima své hlavy. Tento chlápek ale deštník neměl, jenom tu jeho hůlku. Takovou malou lesklou, celou černou, zakončenou kulatým pozlaceným držadlem. Ale ta ho před deštěm určitě neochránila - o to divnější je, že nebyl vůbec mokrý. Můžu s jistotou říct, že jsem ho ještě nikdy neviděl. Někoho tak divného bych si pamatoval. Nechal mi tam balíček a než jsem se stačil vzpamatovat, byl pryč. Balíček co mi teď leží na stole a já nevím, co s ním.
Až teď jsme si všiml, že je na balíčku něco napsáno. "UŽÍVEJ HO DOBŘE" stálo hůlkovým písmem na straně. Že by to psal ten staromódní elegán? V hlavě se mi pořád honí ten jeho knírek a kulaté brejličky - něco podobného jsem viděl jen na starých fotografiích mého pradědy. Asi ke mně přišel z nějaké doby dávno minulé, aby mi předal tenhle balíček. Balíček, který mi teď leží na stole a já nevím co s ním.
Je velký asi jako krabice od bot - ale jen na jednu botu... a navíc není ani trochu hranatý. Nedá se říct ani že by byl kulatý. Neforemný je to správné slovo. Nic v něm nehrká a je docela těžký. Tak užívej ho dobře říkáš, jo? Podívejme se teda co v sobě ten zpropadený balíček skrývá.
Na to, jak ledabyle je zabalený, jde docela špatně rozbalit. Už to skoro mám... Někdo klepe na dveře. S balíčkem v ruce jdu pomalu podívat se, kdo to jen může být, v tuhle pozdní hodinu.
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem něco podobného nečekal. Celý můj byt naplnila nasládlá vůně dýmky, kterou kouřil. Tento pán deštník měl, ale stočený pod paží, taky měl cilindr a knír jaksepatří. Vestičku pod tmavým sáčkem a vsadil bych se, že na tom zlatém řetízku co čouhá z vnitřní kapsy saka má zlaté hodinky.
"Dobrý večer, je čas. I ostatní na něj čekají" řekl a vzal si ode mě balíček, zatímco jsem stál jako opařený.
"Počkejte, ale já potřebuju vědět co v tom balíčku..."
Moje slova už nikdo neslyšel. Chodba byla prázdná.
Myslím, že venku pršelo. No ano, prší ještě teď, kapky bubnujou na parapet a lidi na ulici vytáhli odněkud deštníky a zakryli si s nima své hlavy. Tento chlápek ale deštník neměl, jenom tu jeho hůlku. Takovou malou lesklou, celou černou, zakončenou kulatým pozlaceným držadlem. Ale ta ho před deštěm určitě neochránila - o to divnější je, že nebyl vůbec mokrý. Můžu s jistotou říct, že jsem ho ještě nikdy neviděl. Někoho tak divného bych si pamatoval. Nechal mi tam balíček a než jsem se stačil vzpamatovat, byl pryč. Balíček co mi teď leží na stole a já nevím, co s ním.
Až teď jsme si všiml, že je na balíčku něco napsáno. "UŽÍVEJ HO DOBŘE" stálo hůlkovým písmem na straně. Že by to psal ten staromódní elegán? V hlavě se mi pořád honí ten jeho knírek a kulaté brejličky - něco podobného jsem viděl jen na starých fotografiích mého pradědy. Asi ke mně přišel z nějaké doby dávno minulé, aby mi předal tenhle balíček. Balíček, který mi teď leží na stole a já nevím co s ním.
Je velký asi jako krabice od bot - ale jen na jednu botu... a navíc není ani trochu hranatý. Nedá se říct ani že by byl kulatý. Neforemný je to správné slovo. Nic v něm nehrká a je docela těžký. Tak užívej ho dobře říkáš, jo? Podívejme se teda co v sobě ten zpropadený balíček skrývá.
Na to, jak ledabyle je zabalený, jde docela špatně rozbalit. Už to skoro mám... Někdo klepe na dveře. S balíčkem v ruce jdu pomalu podívat se, kdo to jen může být, v tuhle pozdní hodinu.
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem něco podobného nečekal. Celý můj byt naplnila nasládlá vůně dýmky, kterou kouřil. Tento pán deštník měl, ale stočený pod paží, taky měl cilindr a knír jaksepatří. Vestičku pod tmavým sáčkem a vsadil bych se, že na tom zlatém řetízku co čouhá z vnitřní kapsy saka má zlaté hodinky.
"Dobrý večer, je čas. I ostatní na něj čekají" řekl a vzal si ode mě balíček, zatímco jsem stál jako opařený.
"Počkejte, ale já potřebuju vědět co v tom balíčku..."
Moje slova už nikdo neslyšel. Chodba byla prázdná.
pátek 30. listopadu 2007
Básničky pro milé holčičky
Napsala mi Jana,
že je ještě panna.
Nějak tomu nevěřím,
radši si to prověřím.
(Věnováno Janě)
Přeřízla mi Hanka
obě brzdná lanka.
Událost to nemilá -
ruka se mi zlomila.
(Věnováno Haně)
Vyryju do dřeva
velkým písmem EVA.
A že je zadaná?
tak to mi nEVA!
(věnováno Evě)
že je ještě panna.
Nějak tomu nevěřím,
radši si to prověřím.
(Věnováno Janě)
Přeřízla mi Hanka
obě brzdná lanka.
Událost to nemilá -
ruka se mi zlomila.
(Věnováno Haně)
Vyryju do dřeva
velkým písmem EVA.
A že je zadaná?
tak to mi nEVA!
(věnováno Evě)
čtvrtek 29. listopadu 2007
Nové básničky.
Vítám vás na blogu deportovaného z thatslife.blog.cz . A hned tak na začátek, něco veselého - nové básničky. Jsou sice takové neotesané, smutné a blbě napsané, ale je to můj momentální proud myšlenek tak to kdyžtak nečtěte. Děkuju za pochopení.
Cizí...
Už teď se mi stýská,
všechna radost zmizí,
holka víc než blízká
je ti rázem cizí…
Dobrý den
Dobrý den,
pan zámečník tu dneska asi není?
Budu teďka ňákou dobu pryč
Chtěl jsem koupit zámek který život změní
Srdce zamknu a zahodím klíč.
Dobrý den…
vlastně den je trochu horší
Však ona to špatně nemyslela
Chtělo by to silnou vrstvu kůže hroší
Snažím se, ale dostávám do těla.
Nebyls holt dost dobrej pro ni
A lepším se to taky stává.
Nebuď baba, která slzy roní.
Co víc říct? Nebyla to pravá.
-------------
Kdyby smutek můj moh psát
napsal bych ním bibli.
Radši půjdu rychle spát
než přirostu k židli.
Cizí...
Už teď se mi stýská,
všechna radost zmizí,
holka víc než blízká
je ti rázem cizí…
Dobrý den
Dobrý den,
pan zámečník tu dneska asi není?
Budu teďka ňákou dobu pryč
Chtěl jsem koupit zámek který život změní
Srdce zamknu a zahodím klíč.
Dobrý den…
vlastně den je trochu horší
Však ona to špatně nemyslela
Chtělo by to silnou vrstvu kůže hroší
Snažím se, ale dostávám do těla.
Nebyls holt dost dobrej pro ni
A lepším se to taky stává.
Nebuď baba, která slzy roní.
Co víc říct? Nebyla to pravá.
-------------
Kdyby smutek můj moh psát
napsal bych ním bibli.
Radši půjdu rychle spát
než přirostu k židli.
pondělí 26. listopadu 2007
Malé večerní rýmy
Chudák optimista
V peněžence ani halíř;
zima krutá už je tu;
poloprázdný je můj talíř;
aspoň držím dietu.
.
--------
Rád se ženám dvoří
jeho srdce hoří.
Ač má srdce obří
v hašení jsme dobří.
.
--------
Malé alkoholové rýmy a kašle
.
Velmi silným vínem opit
nebojím se slova chopit.
.
Občas když se domů vracím
jen tak pro radost si zvracím.
.
Po příchodu z hospody
vyzvracím se na schody.
.
Barbie dumá o Kenu
popíjejíc okenu.
.
--------------
Jména vlastní i nevlastní
.
Disponuje Zbyšek
chytrostí sta lišek.
.
Pozoruji Mareclu
jak ji vedou na celu.
.
Smutně hledím na Laďu
pochmurnou má nálaďu.
V peněžence ani halíř;
zima krutá už je tu;
poloprázdný je můj talíř;
aspoň držím dietu.
.
--------
Rád se ženám dvoří
jeho srdce hoří.
Ač má srdce obří
v hašení jsme dobří.
.
--------
Malé alkoholové rýmy a kašle
.
Velmi silným vínem opit
nebojím se slova chopit.
.
Občas když se domů vracím
jen tak pro radost si zvracím.
.
Po příchodu z hospody
vyzvracím se na schody.
.
Barbie dumá o Kenu
popíjejíc okenu.
.
--------------
Jména vlastní i nevlastní
.
Disponuje Zbyšek
chytrostí sta lišek.
.
Pozoruji Mareclu
jak ji vedou na celu.
.
Smutně hledím na Laďu
pochmurnou má nálaďu.
Přehlídka Prostoduché Poezie (P)Volume Dva
Jazz Pes
Na pasece sedí pes
na saxofón drtí jazz.
Při skládání trochu váhal
zní to jako kdyby tahal
...kočku za ocas
.
Píseň smrdutého labužníka
Přes ulici v malém domě
bydlí Josef Parůžek,
známý teda spíše pro mě
jako Pepa tvarůžek.
.
Tento pán si jen co vstal
dal na jídlo romadůr,
česnek rád si potom vzal,
jen co vyšel ven na dvůr.
.
Na oběd což hlavní chod
měl tlačenku s cibulí,
cibule mu přijde vhod -
už dávno z ní nebulí.
.
Jeho život za to by stál
nebýt jedné chyby:
že jen jednu pusu dostal
....od uzené ryby.
.
Kousavý svetr
Dneska ráno našel Petr
pod postelí mrtvý svetr.
Už tři dny to budou
co ukousal se nudou.
Na pasece sedí pes
na saxofón drtí jazz.
Při skládání trochu váhal
zní to jako kdyby tahal
...kočku za ocas
.
Píseň smrdutého labužníka
Přes ulici v malém domě
bydlí Josef Parůžek,
známý teda spíše pro mě
jako Pepa tvarůžek.
.
Tento pán si jen co vstal
dal na jídlo romadůr,
česnek rád si potom vzal,
jen co vyšel ven na dvůr.
.
Na oběd což hlavní chod
měl tlačenku s cibulí,
cibule mu přijde vhod -
už dávno z ní nebulí.
.
Jeho život za to by stál
nebýt jedné chyby:
že jen jednu pusu dostal
....od uzené ryby.
.
Kousavý svetr
Dneska ráno našel Petr
pod postelí mrtvý svetr.
Už tři dny to budou
co ukousal se nudou.
Přehlídka Prostoduché Poezie
Tak tu mám zase další várku podivných básniček a písniček, které sice souvisí s Karlem Motyčkou pramálo, ale zato nic jiného jsem nenapsal, tak si říkám, že lepší než nic...
--------------------------------------------------------------------------------
.
Rybí
Má dívka je krásná,
nemá žádnou chybu,
až na to že občas,
promění se v rybu.
.
Ale mně to neva,
je to člověk blízký,
teď se na mě smějou
chutné kapří řízky.
.
(Dáváme si spolu
s chutí úžasnou
u jednoho stolu
její příbuznou)
.
Milostná
Neumím psát písně něžné,
složil bych ti jednu.
Ikdyž stvořím fráze běžné,
hnedka na to sednu.
.
Vezmu papír, husí pero,
víno, svíčku zapálím,
slohem který měl Cicero
od brku už stoupá dým.
.
Pomalu mě obestoupí
opojení radostné,
v tomto stavu nejsem skoupý
na výrazy milostné.
.
Všechny ženy jako voda
roztečou mi u nohou,
jen ty ne a to je škoda -
rovnat se ti nemohou.
.
Podzimní
Cestovat vlakem jde hladce
na cestě z Jindřichova Hradce
viděl jsem z okna tři vrabce
krajinou dozlatova zbarvenou.
.
Průvodčí lístek mi značí
a to mi ke štěstí stačí
vždyť přece čas mě netlačí
polibek tvůj bude mi odměnou.
.
R: Tři vrabci seděli na drátě
tam zmrznout určitě nemohou,
nač lítat do teplých krajin
když proud je hřeje do nohou.
.
Listí ze stromu padá,
to, že mě máš pořád ráda,
značí jen že jsi mladá
a já jsem taky mlád.
.
R: Tři vrabci v říjnu či v lednu
tam zmrznout určitě nemohou
a já si za nima sednu
proud nás teď hřeje do nohou.
--------------------------------------------------------------------------------
.
Rybí
Má dívka je krásná,
nemá žádnou chybu,
až na to že občas,
promění se v rybu.
.
Ale mně to neva,
je to člověk blízký,
teď se na mě smějou
chutné kapří řízky.
.
(Dáváme si spolu
s chutí úžasnou
u jednoho stolu
její příbuznou)
.
Milostná
Neumím psát písně něžné,
složil bych ti jednu.
Ikdyž stvořím fráze běžné,
hnedka na to sednu.
.
Vezmu papír, husí pero,
víno, svíčku zapálím,
slohem který měl Cicero
od brku už stoupá dým.
.
Pomalu mě obestoupí
opojení radostné,
v tomto stavu nejsem skoupý
na výrazy milostné.
.
Všechny ženy jako voda
roztečou mi u nohou,
jen ty ne a to je škoda -
rovnat se ti nemohou.
.
Podzimní
Cestovat vlakem jde hladce
na cestě z Jindřichova Hradce
viděl jsem z okna tři vrabce
krajinou dozlatova zbarvenou.
.
Průvodčí lístek mi značí
a to mi ke štěstí stačí
vždyť přece čas mě netlačí
polibek tvůj bude mi odměnou.
.
R: Tři vrabci seděli na drátě
tam zmrznout určitě nemohou,
nač lítat do teplých krajin
když proud je hřeje do nohou.
.
Listí ze stromu padá,
to, že mě máš pořád ráda,
značí jen že jsi mladá
a já jsem taky mlád.
.
R: Tři vrabci v říjnu či v lednu
tam zmrznout určitě nemohou
a já si za nima sednu
proud nás teď hřeje do nohou.
Radovánky v metru
Ještě vám sem hodím moji novou básničku (spíš písničku) jménem "Radovánky v metru". Přiznávám, že je trochu "out topic", ale nudím se, zpoždění vlaku se posunulo na 70 minut a asi se ještě povyroste. Navíc je tu poslední dobou nějak pusto a smutno, moc článků se tu neobjeví, tak to tu poezie trošku oživí. I přesto, že se týká velmi vážného tématu.
--------------------------------------------------------------------------------
Radovánky v metru
Sestoupil jsem do temného metra
průvan tady samovolně větrá
a v tom uvidím revizora
asi vstal od televizora.
Chtěl jsem se mu nenápadně vyhnout
to bych sebou nesměl na zem švihnout
pěkně jsem si rozbil hlavénku
"mohu vidět vaši jízdenku?"
Tak se sbírám pomalu ze země
revizor však nemá radost ze mě
z kapsy jsem vytáhl jen
stojeden japonský yen.
Kde se vzala cizí měna nevím
těžko s ní však situaci změním
čtyřista a to prý mám bát rád
že byl ještě dosti kamarád.
Tož to by tak bylo a když jsem se tak rozepsal, tak sem hodím ještě básničku, kterou jsem napsal v hodině ekonomie. Má příznačný název -
EKONOMIE
Chytří lidé kvůli ní
zrobí první poslední
z odborného hlediska
mě však nikdy nezíská.
Tabulky a poučky
přežvýkané od učky
pro mě jak tak vidím
házet perly sviním.
--------------------------------------------------------------------------------
Radovánky v metru
Sestoupil jsem do temného metra
průvan tady samovolně větrá
a v tom uvidím revizora
asi vstal od televizora.
Chtěl jsem se mu nenápadně vyhnout
to bych sebou nesměl na zem švihnout
pěkně jsem si rozbil hlavénku
"mohu vidět vaši jízdenku?"
Tak se sbírám pomalu ze země
revizor však nemá radost ze mě
z kapsy jsem vytáhl jen
stojeden japonský yen.
Kde se vzala cizí měna nevím
těžko s ní však situaci změním
čtyřista a to prý mám bát rád
že byl ještě dosti kamarád.
Tož to by tak bylo a když jsem se tak rozepsal, tak sem hodím ještě básničku, kterou jsem napsal v hodině ekonomie. Má příznačný název -
EKONOMIE
Chytří lidé kvůli ní
zrobí první poslední
z odborného hlediska
mě však nikdy nezíská.
Tabulky a poučky
přežvýkané od učky
pro mě jak tak vidím
házet perly sviním.
Kdyby to jen Karel viděl
To se musí Českým drahám nechat, dokáží člověka překvapit velice snadno. Ale musím říct, že těch příjemných překvapení, jako když jsem našel na sedadle čtyři eura po nějakém nešťastném německém turistovi, je teda dosti poskromnu.
--------------------------------------------------------------------------------
60 (slovy šedesát) minut zpoždění, kdo to kdy viděl? No právě, viděl to už téměř každý a v tom je právě ten problém. Tady je to totiž úplně normální. ČD (čti času dost) holt dělají ze svých zákazníků pitomce. Co by tomu jenom řekl Karel Motyčka, kdyby tomu byl svědkem... Nejspíš by neřekl nic, takové věci ho nikdy nerozhodily. Jenže to co se dá odbýt větou "Karlovi Motyčkovi to nevadilo", to mě občas poměrně vytáčí. Kde bral Karel ten ledový klid, když příjmal podobné klacky hozené pod nohy a ani se nad nimi nepozastavil. Taky bych chtěl být takový, ale zatím mé pokusy nevybuchnout při každé hlouposti skončily neúspěšně po několika málo minutách. Zřejmě to bude chtít cvik. Nebo věk. Z hlediska lidského života a moudrosti založené na životních zkušenostech jsem ještě malý capart. Ale zas pravda že "umělci všichni jsou prý jako děti a já mám vše co správný capart má... mít".
Osobně se na stáří docela těším, ikdyž nemůžu říct, že by mělo být mládí špatné. Ale všechno se má zkusit a stáří si dříve či později, více či méně nedobrovolně, každý vyzkoušíme. Aspoň mi to dává naději, že se ze mě konečně stane ten klidný a vyrovnaný Karel, kterým bych chtěl být...
tak a nakonec ten článek přece jenom k něčemu byl. Hodina uplynula jako voda a můj vlak se pomalu ale jistě došourává k Holešovickému nádraží, aby se potom zase vydal dál vstříc dalšímu zpoždění. Jede se domů.
--------------------------------------------------------------------------------
60 (slovy šedesát) minut zpoždění, kdo to kdy viděl? No právě, viděl to už téměř každý a v tom je právě ten problém. Tady je to totiž úplně normální. ČD (čti času dost) holt dělají ze svých zákazníků pitomce. Co by tomu jenom řekl Karel Motyčka, kdyby tomu byl svědkem... Nejspíš by neřekl nic, takové věci ho nikdy nerozhodily. Jenže to co se dá odbýt větou "Karlovi Motyčkovi to nevadilo", to mě občas poměrně vytáčí. Kde bral Karel ten ledový klid, když příjmal podobné klacky hozené pod nohy a ani se nad nimi nepozastavil. Taky bych chtěl být takový, ale zatím mé pokusy nevybuchnout při každé hlouposti skončily neúspěšně po několika málo minutách. Zřejmě to bude chtít cvik. Nebo věk. Z hlediska lidského života a moudrosti založené na životních zkušenostech jsem ještě malý capart. Ale zas pravda že "umělci všichni jsou prý jako děti a já mám vše co správný capart má... mít".
Osobně se na stáří docela těším, ikdyž nemůžu říct, že by mělo být mládí špatné. Ale všechno se má zkusit a stáří si dříve či později, více či méně nedobrovolně, každý vyzkoušíme. Aspoň mi to dává naději, že se ze mě konečně stane ten klidný a vyrovnaný Karel, kterým bych chtěl být...
tak a nakonec ten článek přece jenom k něčemu byl. Hodina uplynula jako voda a můj vlak se pomalu ale jistě došourává k Holešovickému nádraží, aby se potom zase vydal dál vstříc dalšímu zpoždění. Jede se domů.
Poslední den Karla Motyčky
V to ráno bylo ticho. Nebylo slyšet kohouta ani slepice, krávu ani prasata, všichni byli naprosto potichu. I ptáci si nechali své cvrlikání na jindy a jakoby čekali, co dál se bude dít. Vál velice svěží jarní vánek a na neposečené trávě se třpytily kapky rosy. Jen paprsky slunce se odvážily opatrně nakouknout skrz okenní tabule staré stodoly aby viděly to, co bylo ostatním ukryto. Všichni to ale tušili.
Karel Motyčka ležel nehnutě ve staré posteli a vypadal, jako když spí. Ale nespal. Ve tváři mu zůstal jen lehký úsměv, který říkal všechno: "Karlu Motyčkovi to nevadilo". Srdce Karla Motyčky nebilo. Zemřel na jaře v brzké ranní hodině ve své posteli bez jakékoli bolesti, jako kdyby ani nezemřel. Vypadalo to spíš jen jako že odešel někam jinam.
Karel Motyčka byl už starý a jeho tělo nedokázalo odolat času, tak jako mu nedokáže odolat nic. Nebylo to ale nic smutného - věřil v boha a se vším byl už smířený. Snad si najde tam nahoře své místo na nebeských loukách, kde bude zase jednou pást svou starou krávu a po ránu házet slepicím.
Zvedl jsem se proto ze židle a vzal svůj zápisník s sebou. Opatrně jsem za mnou zavřel dveře a vydal jsem se vyprávět příběh o muži, který měl srdce na pravém místě. A až se mě někdo zeptá: "Kdo to byl ten Karel Motyčka?",
řeknu: "Byl to dobrý člověk"
Karel Motyčka ležel nehnutě ve staré posteli a vypadal, jako když spí. Ale nespal. Ve tváři mu zůstal jen lehký úsměv, který říkal všechno: "Karlu Motyčkovi to nevadilo". Srdce Karla Motyčky nebilo. Zemřel na jaře v brzké ranní hodině ve své posteli bez jakékoli bolesti, jako kdyby ani nezemřel. Vypadalo to spíš jen jako že odešel někam jinam.
Karel Motyčka byl už starý a jeho tělo nedokázalo odolat času, tak jako mu nedokáže odolat nic. Nebylo to ale nic smutného - věřil v boha a se vším byl už smířený. Snad si najde tam nahoře své místo na nebeských loukách, kde bude zase jednou pást svou starou krávu a po ránu házet slepicím.
Zvedl jsem se proto ze židle a vzal svůj zápisník s sebou. Opatrně jsem za mnou zavřel dveře a vydal jsem se vyprávět příběh o muži, který měl srdce na pravém místě. A až se mě někdo zeptá: "Kdo to byl ten Karel Motyčka?",
řeknu: "Byl to dobrý člověk"
Karlomotyčkovské mimino
Milí čtenáři, je mi potěšením vám oznámit, že byla nalezena jedna z prvních povídek o Karlu Motyčkovi, která byla vůbec kdy napsána. Počítačový soubor schovaný pod mocnými nánosy prachu byl objeven a mohu proto tento unikátní materiál poskytnout i vám.
Povídka o Karlu Motyčkovi
Karel Motyčka seděl na lavici před domem a hleděl do dáli. Byl teplý podzimní den a unavené slunce zbarvilo krajinu do zlatohněddé barvy. Pozoroval rozlehlé louky, pozoroval pole, uviděl také svůj ne tak zcela malý malotraktor. Celé této scenérii dominovalo obrovitánské velkoměsto, které šlo z té veliké dálky vidět. Ve velkoměstě zuřila hospodářská krize. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Byl zemědělec a vše ho zajímalo byla jeho nová zelenina a jeho stará kráva. Pomyslel si, že by možná potřebovala podojit, jelikož tak už dlouho neučinil. Vstal proto z lavice a vykročil smělým, leč pomalým krokem směrem ke krávě. Poklekl před ní jako starobylý rytíř při pasování a počal dojit. Uvědomoval si dobře, že mu to nejde už tak dobře jako dřív. Byl už starý. Karlu Motyčkovi to nevadilo. I tato etapa patří do života každého z nás a ačkoliv by si kdekdo řekl, že ty nejhezčí časy už má za sebou, on si to nemyslel. Vpomínal na rodiče, na to jak mu vždycky táta říkával, že jednou živnost bude jeho. Dojil a dojil. Vzpomínal na jeho maminku, kterou si nepamatoval příliš dobře, protože zemřela když byl ještě mladý. Nepřestával dojit. Vzpomínal na jeho spolužáky ze školy, kolik si s nima jenom užil zábavy - a v tom se zarazil. Všechno mléko přišlo bohužel nazmar. Zapomněl použít vědro. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Byl zemědělec a měl času dost…
Povídka o Karlu Motyčkovi
Karel Motyčka seděl na lavici před domem a hleděl do dáli. Byl teplý podzimní den a unavené slunce zbarvilo krajinu do zlatohněddé barvy. Pozoroval rozlehlé louky, pozoroval pole, uviděl také svůj ne tak zcela malý malotraktor. Celé této scenérii dominovalo obrovitánské velkoměsto, které šlo z té veliké dálky vidět. Ve velkoměstě zuřila hospodářská krize. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Byl zemědělec a vše ho zajímalo byla jeho nová zelenina a jeho stará kráva. Pomyslel si, že by možná potřebovala podojit, jelikož tak už dlouho neučinil. Vstal proto z lavice a vykročil smělým, leč pomalým krokem směrem ke krávě. Poklekl před ní jako starobylý rytíř při pasování a počal dojit. Uvědomoval si dobře, že mu to nejde už tak dobře jako dřív. Byl už starý. Karlu Motyčkovi to nevadilo. I tato etapa patří do života každého z nás a ačkoliv by si kdekdo řekl, že ty nejhezčí časy už má za sebou, on si to nemyslel. Vpomínal na rodiče, na to jak mu vždycky táta říkával, že jednou živnost bude jeho. Dojil a dojil. Vzpomínal na jeho maminku, kterou si nepamatoval příliš dobře, protože zemřela když byl ještě mladý. Nepřestával dojit. Vzpomínal na jeho spolužáky ze školy, kolik si s nima jenom užil zábavy - a v tom se zarazil. Všechno mléko přišlo bohužel nazmar. Zapomněl použít vědro. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Byl zemědělec a měl času dost…
Den Karla Motyčky
Ten den vstal Karel Motyčka brzo. Sotva se rozednilo a už si oblékl zaprášený oděv, který nalezl přesně tam, kde jej včera zanechal. Na snídani si dal kousek sýra s chlebem a zapil to čerstvým mlékem (aspoň to bylo napsáno na krabici). Vyšel z chalupy, aby také každému ze zvířet připravil něco k snědku. Když dostal žízeň, šel se napít čiré vody z potůčku. Byla studená, ale lahodná - v poledním horku ideální.
--------------------------------------------------------------------------------
Potom šel, sedl na traktor, zapnul motor a dobrou půlhodinu seděl. Seděl a poslouchal motor a vzpomínal. Z toho všeho drnčení mu docela vyhládlo, pročež se vydal do lesa tou starou známou cestou a nasbíral pár hub. Karel Motyčka znal za ta léta houby docela dobře. Občas se mu stalo, že sebral nějakou, po které se mu moc dobře spalo. To ale nebyl případ dnešního dne, a proto potom co si pochutnal na houbové omáčce, vypravil se do kurníku pro několik vajec a najedl se ještě trochu víc. Byl příjemný letní večer a Karlu Motyčkovi zbýval pro dnešek ještě nějaký ten čas. Vystoupal na kopec za stodolou a sedl si pod strom. Pozoroval okolí dokud šlo ještě vidět a potom pozoroval hvězdy. Měl rád ten noční klid, který byl jen občas přerušován přežvykováním jeho staré krávy. Docela jí záviděl, že prakticky všechno, po čem šlape, je pro ni jídlo. Když mu začínala být zima, rozdělal si malý ohýnek, který ho dostatečně zahřál. Po dvou hodinách, kdy táborák zvolna doplápolal, se Karel Motyčka zvedl a šouravým krokem odkráčel k domovu. Zavřel za sebou dveře, pozhasínal všechna světla, lehl si do postele a vzpomínal, co všechno dnes prožil.
Ten den vstal Karel Motyčka brzo...
Geografická poloha Karla motyčky
Otázka lokalizace karlomotyčkovské chalupy se stala častým předmětem bouřlivých diskusí a dohadů. Každý tvrdil, že právě jeho teorie umístění je ta správná a že Karel Motyčka pochází právě z jeho rodné země. Objevily se dokonce názory, že Karel Motyčka je Islanďan a celá jeho zemědělská kariéra je jen obrazným vyjádřením poklidného života na tomto ostrově a pastvy sobů a papuchálků. Mnozí se domnívají, že jeho bezstarostné chování vychází z nepopiratelných kořenů ze středomoří. Oficiálně si ale Karla Motyčku i nadále přivlastňuje Česká republika, což je jeden z mála úspěchů, který si tato malá zemička ve světě vydobyla. Jediným důvodem, proč si práva nepřivlastnily USA je, že je to úplná hovadina.
Dohady budou pravděpodobně i nadále pokračovat, protože pravdu nejspíš zatím nikdo netuší. Samotnému Karlu Motyčkovi je to jedno. Občas kolem jeho chalupy projdou mladí lidé co si vyšli do přírody, pozdraví ho, on jim odpoví kývnutím hlavy a ani jeden nemá nejmenší tušení, koho to vlastně potkal. Karel Motyčka rád s úsměvem pozoruje mladé dvojice, jednak proto, že je mu tento pohled dosti vzácný, ale také proto, protože mu to přijde krásné. Je rád, že jejich pravdu jim nikdo nevezme a mají ve světě ještě tolik pěkných věcí, které stojí za to prozkoumat.
--------------------------------------------------------------------------------
Potom šel, sedl na traktor, zapnul motor a dobrou půlhodinu seděl. Seděl a poslouchal motor a vzpomínal. Z toho všeho drnčení mu docela vyhládlo, pročež se vydal do lesa tou starou známou cestou a nasbíral pár hub. Karel Motyčka znal za ta léta houby docela dobře. Občas se mu stalo, že sebral nějakou, po které se mu moc dobře spalo. To ale nebyl případ dnešního dne, a proto potom co si pochutnal na houbové omáčce, vypravil se do kurníku pro několik vajec a najedl se ještě trochu víc. Byl příjemný letní večer a Karlu Motyčkovi zbýval pro dnešek ještě nějaký ten čas. Vystoupal na kopec za stodolou a sedl si pod strom. Pozoroval okolí dokud šlo ještě vidět a potom pozoroval hvězdy. Měl rád ten noční klid, který byl jen občas přerušován přežvykováním jeho staré krávy. Docela jí záviděl, že prakticky všechno, po čem šlape, je pro ni jídlo. Když mu začínala být zima, rozdělal si malý ohýnek, který ho dostatečně zahřál. Po dvou hodinách, kdy táborák zvolna doplápolal, se Karel Motyčka zvedl a šouravým krokem odkráčel k domovu. Zavřel za sebou dveře, pozhasínal všechna světla, lehl si do postele a vzpomínal, co všechno dnes prožil.
Ten den vstal Karel Motyčka brzo...
Geografická poloha Karla motyčky
Otázka lokalizace karlomotyčkovské chalupy se stala častým předmětem bouřlivých diskusí a dohadů. Každý tvrdil, že právě jeho teorie umístění je ta správná a že Karel Motyčka pochází právě z jeho rodné země. Objevily se dokonce názory, že Karel Motyčka je Islanďan a celá jeho zemědělská kariéra je jen obrazným vyjádřením poklidného života na tomto ostrově a pastvy sobů a papuchálků. Mnozí se domnívají, že jeho bezstarostné chování vychází z nepopiratelných kořenů ze středomoří. Oficiálně si ale Karla Motyčku i nadále přivlastňuje Česká republika, což je jeden z mála úspěchů, který si tato malá zemička ve světě vydobyla. Jediným důvodem, proč si práva nepřivlastnily USA je, že je to úplná hovadina.
Dohady budou pravděpodobně i nadále pokračovat, protože pravdu nejspíš zatím nikdo netuší. Samotnému Karlu Motyčkovi je to jedno. Občas kolem jeho chalupy projdou mladí lidé co si vyšli do přírody, pozdraví ho, on jim odpoví kývnutím hlavy a ani jeden nemá nejmenší tušení, koho to vlastně potkal. Karel Motyčka rád s úsměvem pozoruje mladé dvojice, jednak proto, že je mu tento pohled dosti vzácný, ale také proto, protože mu to přijde krásné. Je rád, že jejich pravdu jim nikdo nevezme a mají ve světě ještě tolik pěkných věcí, které stojí za to prozkoumat.
Karel Motyčka malířem
Při další z mnoha hodin oblíbeného pozorování horizontu dostal Karel Motyčka znenadání neuvěřitelnou chuť. Chuť zachytit, zaznamenat, zvěčnit ten nenapodobitelný pohled pro příští generace. Karel Motyčka nebyl dobrý básník, avšak o něco lepší malíř. Přestože i jeho malby ve finále stály za zlámanou grešli, rohodl se zvolit tento umělecký prostředek. Zjistil, že příští generace pravděpodobně nepřijdou a i kdyby přišly, bylo by jim to nejspíš jedno. Proto se na ně nijak neohlížel. Vytáhl ze stodoly své staré malířské náčiní a počal malovat.
--------------------------------------------------------------------------------
Začal tlustou zelenou linií, představující horizont. Přidal i jiné barvy - žluté slunce a pole, modrou oblohu, bílé mraky, zlatohnědou barvu harmonického stáří a také rudě zářící barvu léta. Maloval stromy, maloval pole, namaloval dokonce i svou starou stodolu. Maloval hodinu, dvě, deset, až se začalo připozdívat a vše pomalu prostoupila hustá tma. A nebyl by to Karel Motyčka se svým realistickým viděním světa, kdyby ji taky nenamaloval. Překryl proto celé plátno hustou vrstvou temné, černé barvy. Karel Motyčka se pousmál a z pocitu dobře vykonané práce si odplivl. Tak dobře se mu už dlouho nespalo.
Karel Motyčka ve světě podruhé
Mnoho známých autorů se odjakživa pokoušelo přeložit příběhy Karla motyčky do všech možných jazyků, vždy se však setkali s nepřekonatelnou jazykovou bariérou. Nejúspěšnější byl nejspíše anglický překlad s názvem "Charlee Spade", i ten však nakonec ztroskotal kvůli nedostatečné slovní zásobě v oblasti zemědělských nástrojů. Čtenáři se také nikdy neztotožnili s od základů chybnou větou "Charlee Spade wouldn´t mind it".
Jedinou dokonalou verzí byl překlad do jihougandštiny, ten se však nesetkal s oblibou čtenářů kvůli údajné vysoké negramotnosti obyvatel hovořících jihougandštinou. A proto nezbývá tisícům zahraničních milovníků Karla Motyčky nic jiného, než se začít učit česky, což také hromadně dělají. Karlu Motyčkovi bylo za to uděleno vyznamenání "Za prokázané služby českému národu". Nutno podotknout, že Karel Motyčka se na předávání vyznamenání nedostavil, jelikož o něm nevěděl.
--------------------------------------------------------------------------------
Začal tlustou zelenou linií, představující horizont. Přidal i jiné barvy - žluté slunce a pole, modrou oblohu, bílé mraky, zlatohnědou barvu harmonického stáří a také rudě zářící barvu léta. Maloval stromy, maloval pole, namaloval dokonce i svou starou stodolu. Maloval hodinu, dvě, deset, až se začalo připozdívat a vše pomalu prostoupila hustá tma. A nebyl by to Karel Motyčka se svým realistickým viděním světa, kdyby ji taky nenamaloval. Překryl proto celé plátno hustou vrstvou temné, černé barvy. Karel Motyčka se pousmál a z pocitu dobře vykonané práce si odplivl. Tak dobře se mu už dlouho nespalo.
Karel Motyčka ve světě podruhé
Mnoho známých autorů se odjakživa pokoušelo přeložit příběhy Karla motyčky do všech možných jazyků, vždy se však setkali s nepřekonatelnou jazykovou bariérou. Nejúspěšnější byl nejspíše anglický překlad s názvem "Charlee Spade", i ten však nakonec ztroskotal kvůli nedostatečné slovní zásobě v oblasti zemědělských nástrojů. Čtenáři se také nikdy neztotožnili s od základů chybnou větou "Charlee Spade wouldn´t mind it".
Jedinou dokonalou verzí byl překlad do jihougandštiny, ten se však nesetkal s oblibou čtenářů kvůli údajné vysoké negramotnosti obyvatel hovořících jihougandštinou. A proto nezbývá tisícům zahraničních milovníků Karla Motyčky nic jiného, než se začít učit česky, což také hromadně dělají. Karlu Motyčkovi bylo za to uděleno vyznamenání "Za prokázané služby českému národu". Nutno podotknout, že Karel Motyčka se na předávání vyznamenání nedostavil, jelikož o něm nevěděl.
Rybářem
Starší muž seděl na kraji moře a pozoroval horizont. Pomalu přicházel teplý letní večer a moře bylo klidné. Zvolna nasál svěží vzduch, prostoupený vůní ryb. Sedával tu často, tak často až by se zdálo, že tu sedí pořád. Věděl, že dnešní úlovek za moc nestál, příliš se tím však netrápil, zítra si to jistě vynahradí. Šumění moře dokonale dokreslovalo atmosféru, zhmotnění všeho klidu na Zemi. Z dálky se neslo volání racků chechtavých - jediná řeč, kterou za poslední měsíce slyšel.
--------------------------------------------------------------------------------
Nepotřeboval mluvit, ikdyž by měl mnoho co říct - raději mluvil sám se sebou, ve své mysli. Málokdy se tyto hovory týkaly ryb, moře nebo samoty. Většinou byly o toleranci, přátelství a důvěře v okolní svět. Často také rozmlouval s bohem. Nebyl to křesťan - i kdyby chtěl chodit do kostela, ztěží by v okolí nějaký našel. Stylizovat se do určitého náboženství mu přišlo hloupé, ale chápal, že někteří lidé potřebují, aby jim někdo diktoval, v co mají věřit. V co věří on si už za ta léta v hlavě uspořádal dobře.
Měl rád dobré jídlo a také se rád napil dobrého vína. Obojího nebylo dostatek pořád, nikdy však nestrádal. Jeho každodenní potravou byly ryby. Jedl je vždy čerstvé, ochucené vším kořením, které mohl v okolí najít a ztěží by si dokázal představit chutnější pokrm. Zakusoval k nim světlý chléb, který si sám pekl a víc si už ani nemohl přát.
Seděl na kraji moře v bílém plátěném oděvu a spravoval rybářské sítě. Nebyly až tak potrhané, ale dělal to ze zvyku. Zadíval se do dáli a v západu slunce něco spatřil...
Karel Motyčka sebou trhl a probudil se. Vždycky chtěl být rybářem.
--------------------------------------------------------------------------------
Nepotřeboval mluvit, ikdyž by měl mnoho co říct - raději mluvil sám se sebou, ve své mysli. Málokdy se tyto hovory týkaly ryb, moře nebo samoty. Většinou byly o toleranci, přátelství a důvěře v okolní svět. Často také rozmlouval s bohem. Nebyl to křesťan - i kdyby chtěl chodit do kostela, ztěží by v okolí nějaký našel. Stylizovat se do určitého náboženství mu přišlo hloupé, ale chápal, že někteří lidé potřebují, aby jim někdo diktoval, v co mají věřit. V co věří on si už za ta léta v hlavě uspořádal dobře.
Měl rád dobré jídlo a také se rád napil dobrého vína. Obojího nebylo dostatek pořád, nikdy však nestrádal. Jeho každodenní potravou byly ryby. Jedl je vždy čerstvé, ochucené vším kořením, které mohl v okolí najít a ztěží by si dokázal představit chutnější pokrm. Zakusoval k nim světlý chléb, který si sám pekl a víc si už ani nemohl přát.
Seděl na kraji moře v bílém plátěném oděvu a spravoval rybářské sítě. Nebyly až tak potrhané, ale dělal to ze zvyku. Zadíval se do dáli a v západu slunce něco spatřil...
Karel Motyčka sebou trhl a probudil se. Vždycky chtěl být rybářem.
Jak Karel Motyčka slavil Nový rok
Karel Motyčka seděl na lavici před domem a kouřil dýmku. Dýmka mu příliš nechutnala, ale naplňovala ho vnitřní pohodou. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Kolem se válely hromádky ubývajícího sněhu a z kopce se hrnuly malé potůčky jako slzy. Byl to neuvěřitelně teplý prosinec. A protože se chýlil ke konci, rozhodl se to Karel Motyčka řádně oslavit. A řekl si, že v dnešní den se musí veselit každý. Zašel proto na kopec, odvázal krávu Krávu, která už byla po tom dlouhém čase pěkně zanesená a odvedl ji domů. Dále zašel pro králíky, slepice i prasata a všechny je pozval ke svému stolu. Každému hostovi nalil po skleničce calvados a zvířata byla vděčná. Sice na takovou hmotnost, jakou disponuje kráva, není kalíšek silného alkoholu tak moc, ale králíci a slepice si nestěžovali. A tak všichni hodovali a pili, až přišla půlnoc. A Karel Motyčka si řekl, že by to chtělo nějakou pyrotechniku.
--------------------------------------------------------------------------------
Zašel proto do stodoly a přinesl kopku sena. Poté zašel do stodoly znova a vrátil se zpět s velkým kanystrem benzínu. Posléze jej ny seno celý vylil. Jediné škrtnutí zápalky spustilo překrásnou podívanou. Z očí zvířátek a z jejich pootevřených úst bylo možno vyčíst nahasnoucí úžas. Bylo také možno spatřit nejednu slzu.
Hromada hořela. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Měl oheň rád a sena měl víc než dost. Králíkům přišlo trochu líto pálit takové množství jídla, ale dojetí a nadšení bylo silnější. Tak tam všichni seděli a pozorovali tu hořící kopu sena dobré dvě hodiny. Potom už to přece jenom začínala být docela nuda a oheň taky nebyl už tak akční, jako na začátku. Rozešli se proto všichni do svých domovů, chlévů, králíkáren a kurníků a usínali s myšlenkou na veselý nadcházející rok...
--------------------------------------------------------------------------------
Zašel proto do stodoly a přinesl kopku sena. Poté zašel do stodoly znova a vrátil se zpět s velkým kanystrem benzínu. Posléze jej ny seno celý vylil. Jediné škrtnutí zápalky spustilo překrásnou podívanou. Z očí zvířátek a z jejich pootevřených úst bylo možno vyčíst nahasnoucí úžas. Bylo také možno spatřit nejednu slzu.
Hromada hořela. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Měl oheň rád a sena měl víc než dost. Králíkům přišlo trochu líto pálit takové množství jídla, ale dojetí a nadšení bylo silnější. Tak tam všichni seděli a pozorovali tu hořící kopu sena dobré dvě hodiny. Potom už to přece jenom začínala být docela nuda a oheň taky nebyl už tak akční, jako na začátku. Rozešli se proto všichni do svých domovů, chlévů, králíkáren a kurníků a usínali s myšlenkou na veselý nadcházející rok...
Ahoj děti, nová dávka retro-zemědělských pohádek je tu!
Jak Karel Motyčka pálil alkohol
Karel Motyčka seděl na lavici před domem a hleděl do dáli. Padající listí podzimního počasí jakoby snášelo suchost na jeho chuťové pohárky. Lidově řečeno, měl žízeň jako prase. Karel Motyčka se rozhodl, že bude pálit alkohol. Karel Motyčka věděl, že alkohol se dá pálit absolutně ze všeho, zvolil proto jablka z nedaleké jabloně. Rozhodl se pálit calvados. Posbíral proto nahnilá jablka, která se hromadila pod jabloní. Karel Motyčka nevěděl, jak se takový alkohol pálí, proto to vzal po svém. Založil táborový oheň a jablka do něj vhodil. Po pár hodinách posbíral zbylý popel a zalil jej vodou. Karel Motyčka ochutnal lahodný mok vlastní výroby a jeho umělecký duch zaplesal. Ani publicistickým stylem by nebylo možno popsat jeho vášeň...
--------------------------------------------------------------------------------
Karel Motyčka a Antická filosofie
Na první pohled dvě naprosto rozdílné věci. Musíme však vzít v potaz jednu základní myšlenku - "Jen velká města mohou fenomenologické spiritualitě objasnit podstatu pravděnepodobných temporálních koincidencí". Už to, že čtete Karla Mutyčku je zárukou a také podmínkou, že této poučce dokonale rozumíte. Má co do činění také s teorií komplexu teoretičnosti, ale o té až později. Nutno si uvědomit, že slavné Platónovo pojetí duše, kde Platón tvrdí, že duše přichází ze světa idejí, vychází ze staré teorie Karla Motyčky. Karel Motyčka ve svých raných spisech uvádí, že lidská duše (neboli tzv. "zemědělský duch"), přichází ze světa ideálního podnebí a úrodné půdy, aby se na světě obohatila o určité množství svíčkové. Tato teorie je samozřejmě mnohem složitější a podrobně rozepsaná, už při letmém pohledu na ni je však jisté, že Platónovo dílo je prachsprostý plagiát. Karlu Motyčkovi to nevadilo.
Karel Motyčka seděl na lavici před domem a hleděl do dáli. Padající listí podzimního počasí jakoby snášelo suchost na jeho chuťové pohárky. Lidově řečeno, měl žízeň jako prase. Karel Motyčka se rozhodl, že bude pálit alkohol. Karel Motyčka věděl, že alkohol se dá pálit absolutně ze všeho, zvolil proto jablka z nedaleké jabloně. Rozhodl se pálit calvados. Posbíral proto nahnilá jablka, která se hromadila pod jabloní. Karel Motyčka nevěděl, jak se takový alkohol pálí, proto to vzal po svém. Založil táborový oheň a jablka do něj vhodil. Po pár hodinách posbíral zbylý popel a zalil jej vodou. Karel Motyčka ochutnal lahodný mok vlastní výroby a jeho umělecký duch zaplesal. Ani publicistickým stylem by nebylo možno popsat jeho vášeň...
--------------------------------------------------------------------------------
Karel Motyčka a Antická filosofie
Na první pohled dvě naprosto rozdílné věci. Musíme však vzít v potaz jednu základní myšlenku - "Jen velká města mohou fenomenologické spiritualitě objasnit podstatu pravděnepodobných temporálních koincidencí". Už to, že čtete Karla Mutyčku je zárukou a také podmínkou, že této poučce dokonale rozumíte. Má co do činění také s teorií komplexu teoretičnosti, ale o té až později. Nutno si uvědomit, že slavné Platónovo pojetí duše, kde Platón tvrdí, že duše přichází ze světa idejí, vychází ze staré teorie Karla Motyčky. Karel Motyčka ve svých raných spisech uvádí, že lidská duše (neboli tzv. "zemědělský duch"), přichází ze světa ideálního podnebí a úrodné půdy, aby se na světě obohatila o určité množství svíčkové. Tato teorie je samozřejmě mnohem složitější a podrobně rozepsaná, už při letmém pohledu na ni je však jisté, že Platónovo dílo je prachsprostý plagiát. Karlu Motyčkovi to nevadilo.
Recepty Karla Motyčky
K velké radosti všech gurmánů a fanšmejkrů, podařilo se mi sehnat originální recepty, které obšas s chutí používá sám velký Karel Motyčka! Jsou to recepty snadné, však o to chutnější a vycházejí z generací prověřené, lidové tradice. A proto bez dalšího prodlužování - tady jsou:
"Náklaďák" - Nakládaný hermelín Karla Motyčky
A začínáme receptem, který patří mezi nejoblíbenější Karlomotyčkovský vynález. Kdo kdy ochutnal dobře naložený hermelín, ví proč. Budeme potřebovat:
--------------------------------------------------------------------------------
hermelíny, mletou papriku, pepř, česnek, cibuli, bobkový list, chilli papričky, olej, párátka, mísu nebo velkou zavařovací sklenici
Hermelíny podálně rozřízneme na půl, obě půlky posypeme paprikou, opepříme a mezi ně dáme tenké plátky česneku a popřípadě i cibuli. Obě poloviny přitiskneme k sobě a na třech místech propíchneme párátky, aby u sebe držely. Hermelíny skládáme do láhve a mísy a průběžně prokládáme chilli papričkou, bobkovým listem, stroužkem česneku, případně cibulí. Dá se nakládat s cibulí a bez cibule, ale pokud máte hermelíny naloženy při pokojové teplotě (což je dobré), cibule dostane po týdnu takovou nepříjemnou, kyselou příchuť. Proto je lepší přidat ji až později, nebo nejlépe použít při servírování čerstvou.
Protože je jisté, že mnozí lidé nevydrží chuťové pokušní příliš dlouho, dá se po čtyřech dnech hermelín konzumovat. Nejlepší je však nechat ho naložený týden a déle, protože teprve potom do sebe pořádně natáhne všechny chuťě a navíc začne být úžasně krémový, až jde dokonce mazat na chleba. Servírujeme s chlebem a pivem. Dobrou chuť!
"Charlee´s Spade" - Hamburgery od Karla Motyčky na grilu
Tento recept byl pojmenován podle chybného překladu jména do angličtiny, kdy překladatel nebyl příliš zběhlý v používání zemědělských nástrojů a proto při jasném a srozumitelném popisu motyky tuto přeložil jako rýč - spade [spejd]. Ač byla chyba později napravena, tomuto chutnému pokrmu název zůstal již napořád.
Budeme potřebovat: housky, mleté maso, papriky (zelené či červené), mletou papriku, máslo, nivu, olivový olej, ocet, pepř, sůl, vejce, rozpálený gril.
Den předem si v mixéru (nebo jakkoliv jinak) ušleháme změklé máslo a nivu (2 ku 1), opepříme, zabalíme do alobalu a necháme v ledničce ztuhnout.
Papriky grilujeme ze všech stran, dokud nejsou spálené. poté z nich spálenou slupku sloupneme, odstraníme semínka a nakrájíme na malé plátky, dáme do mísy a zalijeme olivovým olejem a přidáme trochu octa. Necháme naležet minimálně 20 minut.
Mleté maso si upravíme podle chuti - například můžeme přidat pepř, vejce, sůl, olej, mletou papriku nebo cokoliv, co vás napadne. Necháme v ledničce až po bezprostředního použití.
Rozpálíme gril, z masa vytvarujeme poctivé placičky a opečeme je z obou stran na grilu. Housky taktéž z obou stran jemně rozpečeme a do každého hamburgru přidáme plátek másla a papriky, máslo se na horkém hamburgeru krásně rozteče. Podáváme s pivem. Delikatesa!
"Náklaďák" - Nakládaný hermelín Karla Motyčky
A začínáme receptem, který patří mezi nejoblíbenější Karlomotyčkovský vynález. Kdo kdy ochutnal dobře naložený hermelín, ví proč. Budeme potřebovat:
--------------------------------------------------------------------------------
hermelíny, mletou papriku, pepř, česnek, cibuli, bobkový list, chilli papričky, olej, párátka, mísu nebo velkou zavařovací sklenici
Hermelíny podálně rozřízneme na půl, obě půlky posypeme paprikou, opepříme a mezi ně dáme tenké plátky česneku a popřípadě i cibuli. Obě poloviny přitiskneme k sobě a na třech místech propíchneme párátky, aby u sebe držely. Hermelíny skládáme do láhve a mísy a průběžně prokládáme chilli papričkou, bobkovým listem, stroužkem česneku, případně cibulí. Dá se nakládat s cibulí a bez cibule, ale pokud máte hermelíny naloženy při pokojové teplotě (což je dobré), cibule dostane po týdnu takovou nepříjemnou, kyselou příchuť. Proto je lepší přidat ji až později, nebo nejlépe použít při servírování čerstvou.
Protože je jisté, že mnozí lidé nevydrží chuťové pokušní příliš dlouho, dá se po čtyřech dnech hermelín konzumovat. Nejlepší je však nechat ho naložený týden a déle, protože teprve potom do sebe pořádně natáhne všechny chuťě a navíc začne být úžasně krémový, až jde dokonce mazat na chleba. Servírujeme s chlebem a pivem. Dobrou chuť!
"Charlee´s Spade" - Hamburgery od Karla Motyčky na grilu
Tento recept byl pojmenován podle chybného překladu jména do angličtiny, kdy překladatel nebyl příliš zběhlý v používání zemědělských nástrojů a proto při jasném a srozumitelném popisu motyky tuto přeložil jako rýč - spade [spejd]. Ač byla chyba později napravena, tomuto chutnému pokrmu název zůstal již napořád.
Budeme potřebovat: housky, mleté maso, papriky (zelené či červené), mletou papriku, máslo, nivu, olivový olej, ocet, pepř, sůl, vejce, rozpálený gril.
Den předem si v mixéru (nebo jakkoliv jinak) ušleháme změklé máslo a nivu (2 ku 1), opepříme, zabalíme do alobalu a necháme v ledničce ztuhnout.
Papriky grilujeme ze všech stran, dokud nejsou spálené. poté z nich spálenou slupku sloupneme, odstraníme semínka a nakrájíme na malé plátky, dáme do mísy a zalijeme olivovým olejem a přidáme trochu octa. Necháme naležet minimálně 20 minut.
Mleté maso si upravíme podle chuti - například můžeme přidat pepř, vejce, sůl, olej, mletou papriku nebo cokoliv, co vás napadne. Necháme v ledničce až po bezprostředního použití.
Rozpálíme gril, z masa vytvarujeme poctivé placičky a opečeme je z obou stran na grilu. Housky taktéž z obou stran jemně rozpečeme a do každého hamburgru přidáme plátek másla a papriky, máslo se na horkém hamburgeru krásně rozteče. Podáváme s pivem. Delikatesa!
Legenda o bodech
Zde je legenda, vztahující se k bodům vyznačeným na mapě okolí Karla Motyčky
Legenda o bodech
Tato velice stará legenda vypráví o ďeních dávno minulých, teměř přímo archeologicky a kulturně zajímavých, byť prakticky potřebných dokumentech. Adokonce i náboženského překladu v nitru svém ukrývá, leč pro ateistické vědce, z nichž někteří jsou uznávanými profesory, kterí často vyučují na nejedne světoveproslulé vysoké škole od slavných universit druhu malomestského, mezi které řadíme na 90 stejných vysokoškol . zařízení, dovysokých škol mezinárodního charakteru s královskou tradicí. Nejvíce je však možno se dočísti o dvou ze tří pro svet mirně urgentních batoletech, kterým přikládáme takřka nulový význam.
--------------------------------------------------------------------------------
Na první pohled je legenda nesrozumitelná, ale toto by se dalo vysvetlit použitím prastarého nářečí, větve slovanského jazyka. Dále se k legendě přikládá následující tabulka. K čemu však slouží, to nikdo neví.
1 - E
7 - N
2 - D
8 - p
3 - O
9 - H
4 - g
10 - A
5 - S
11 - R
6 - L
12 - V
Co říkají body???
* * * *.wz.cz
Legenda o bodech
Tato velice stará legenda vypráví o ďeních dávno minulých, teměř přímo archeologicky a kulturně zajímavých, byť prakticky potřebných dokumentech. Adokonce i náboženského překladu v nitru svém ukrývá, leč pro ateistické vědce, z nichž někteří jsou uznávanými profesory, kterí často vyučují na nejedne světoveproslulé vysoké škole od slavných universit druhu malomestského, mezi které řadíme na 90 stejných vysokoškol . zařízení, dovysokých škol mezinárodního charakteru s královskou tradicí. Nejvíce je však možno se dočísti o dvou ze tří pro svet mirně urgentních batoletech, kterým přikládáme takřka nulový význam.
--------------------------------------------------------------------------------
Na první pohled je legenda nesrozumitelná, ale toto by se dalo vysvetlit použitím prastarého nářečí, větve slovanského jazyka. Dále se k legendě přikládá následující tabulka. K čemu však slouží, to nikdo neví.
1 - E
7 - N
2 - D
8 - p
3 - O
9 - H
4 - g
10 - A
5 - S
11 - R
6 - L
12 - V
Co říkají body???
* * * *.wz.cz
Jak Karel Motyčka slavil Vánoce
Karel Motyčka seděl na lavici před domem a pozoroval horizont. Krajina byla stále stejná, ačkoliv celá zahalená do bílého mrazivého hávu. Laicky řečeno, všude leželo přes dva metry prašanu. Tyto přírodní jevy způsobovaly, že bylo Karlu otyčkovi poněkud chladno. Karlu Motyčkovi to však nevadilo. Jeho srdce obstoupil duch Vánoc. Vstal proto, vzal si pilku a nastartoval svůj starý traktor. Motor nenaskočil napoprvé, ale Karlu Motyčkovi to nevadilo. Měl dost času. Zařadil první rychlostní stupeň a zamířil si to směrem k lesu.
--------------------------------------------------------------------------------
Vyhlédl si vzrostlý smrček a jedním mocným úderem pilky jej skolil. Karel Motyčka už byl starý, sil však měl stále dost. Stromek naložil na traktor a loudavě se vracel domů. Doma stromek očistil a poté se jej rozhodl ozdobit. Po chvíli přemýšlení se rozhodl k tomuto účelu použít jehličí, které na stromek v chomáčích lepil. Stromeček se mu velmi zamlouval, nejspíš proto, že ještě nikdy neviděl, jak má ozdobený stromek vypadat. Dále potřeboval vyrobit pečeného kapra a bramborový salát. Se salátem by problém nebyl, protože Karel Motyčka měl jako správný zemědělec brambor dostatek. Horší to bylo s kaprem. Protože si však Karel Motyčka věděl rady, využil mrtvých rybiček z nedaleké říčky s rychle tekoucí vodou a mrtvými rybičkami. A slavnostní tabule byla na světě.
A protože se svátky klidu a míru mají trávit v kruhu nejbližších, rozhodl se Karel Motyčka pozvat svého přítele Hospodského. Hospodský přinesl svíčkovou a pivo, protože nic jiného neměl. Samotné pozvání trvalo dva dny, protože do hospody musel jít Karel Motyčka pěšky. A tak slavili, hodovali, radovali se a vůbec jim nevadilo, že bylo patnáctého prosince...
--------------------------------------------------------------------------------
Vyhlédl si vzrostlý smrček a jedním mocným úderem pilky jej skolil. Karel Motyčka už byl starý, sil však měl stále dost. Stromek naložil na traktor a loudavě se vracel domů. Doma stromek očistil a poté se jej rozhodl ozdobit. Po chvíli přemýšlení se rozhodl k tomuto účelu použít jehličí, které na stromek v chomáčích lepil. Stromeček se mu velmi zamlouval, nejspíš proto, že ještě nikdy neviděl, jak má ozdobený stromek vypadat. Dále potřeboval vyrobit pečeného kapra a bramborový salát. Se salátem by problém nebyl, protože Karel Motyčka měl jako správný zemědělec brambor dostatek. Horší to bylo s kaprem. Protože si však Karel Motyčka věděl rady, využil mrtvých rybiček z nedaleké říčky s rychle tekoucí vodou a mrtvými rybičkami. A slavnostní tabule byla na světě.
A protože se svátky klidu a míru mají trávit v kruhu nejbližších, rozhodl se Karel Motyčka pozvat svého přítele Hospodského. Hospodský přinesl svíčkovou a pivo, protože nic jiného neměl. Samotné pozvání trvalo dva dny, protože do hospody musel jít Karel Motyčka pěšky. A tak slavili, hodovali, radovali se a vůbec jim nevadilo, že bylo patnáctého prosince...
Jak Karel Motyčka filozofoval + Karel Motyčka ve světě
Jak Karel Motyčka filozofoval
Karel Motyčka ležel na kopci pod stromem. Byl velice příjemně svěží jarní den a po krajině se rozléhalo cvrdlikání zpěvných ptáků. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Nadechl se z plných plic. Poté nezadržitelně následoval hluboký výdech. Pomalu se posadil a rohlédl se po údolí. Viděl vzdálené město, ve kterém zuřila hospodářská krize. Viděl svoji živnost, svůj traktor a svá zvířata, dokonce i svou starou krávu, která byla vedle něj. Všechno bylo tak, jak to tu předtím zanechal.
--------------------------------------------------------------------------------
A v tom, z čista jasna, dostal chuť na svíčkovou. Jenže jediná svíčková v blízkosti se nacházela v Hospodě u "v lese", nacházející se v asi kilometr vzdáleném lese. Karel Motyčka by i docela rád vstal. Karlu Motyčkovi se nechtělo. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Karel Motyčka si pomyslel: "Proč jen vzdálenost, která může bát pro někoho tak krátká, je pro jiného člověka tolik dlouhá". Karel Motyčka filozofoval. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Svíčkovou mu to však nepřineslo. Vstal proto a vydal se na cestu...
Karel Motyčka ve světě
Nezávislý a nevzdělaný čtenář by si mohl pomyslet, že se o Karlu Motyčkovi dozvídá poprvé z materiálu, který právě drží v rukou. To je omyl! (Pokud jste však právě nevylezli z černé díry izolované od světa)
Je třeba si uvědomit, že věci běžného života, se kterými se setkáváme dnes a denně, jako třeba Karlův most, Karlovy Vary a od nich odvozená karlovarná konvice, jsou pojmenovány podle tohoto slavného zemědělce. Tato pojmenování vznikla v drtivé většině jako odměna za zásluhy Karla Motyčky a v drtivé většině také bez toho, aniž by o tom Karel Motyčka vůbec věděl. Jediná věc, o které ví, že je pojmenováva po něm (a s radostí se tím také chlubí, pokud zrovna má komu se pochlubit - jakože nikoho takového nemá), je nigiri Karlushi-saj, slavný to recept na sushi, který byl takto pojmenován jako díky japonského císaře za proslulé Karlovo lepidlo na sushi, které Karel Motyčka mimovolně vynalezl, když se pokoušel uvařit si krupičnou kaši. Od tohoto dávného incidentu si Karel Motyčka kaši přestal vařit, dokonce přestal vařit úplně. Proto používá a uznává pouze tyto metody úpravy jídla: pečení, smažení, grilování, opékání, fritování, flambování, restování, dušení, škrcení, uzení, sušení a také hoření
Karel Motyčka ležel na kopci pod stromem. Byl velice příjemně svěží jarní den a po krajině se rozléhalo cvrdlikání zpěvných ptáků. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Nadechl se z plných plic. Poté nezadržitelně následoval hluboký výdech. Pomalu se posadil a rohlédl se po údolí. Viděl vzdálené město, ve kterém zuřila hospodářská krize. Viděl svoji živnost, svůj traktor a svá zvířata, dokonce i svou starou krávu, která byla vedle něj. Všechno bylo tak, jak to tu předtím zanechal.
--------------------------------------------------------------------------------
A v tom, z čista jasna, dostal chuť na svíčkovou. Jenže jediná svíčková v blízkosti se nacházela v Hospodě u "v lese", nacházející se v asi kilometr vzdáleném lese. Karel Motyčka by i docela rád vstal. Karlu Motyčkovi se nechtělo. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Karel Motyčka si pomyslel: "Proč jen vzdálenost, která může bát pro někoho tak krátká, je pro jiného člověka tolik dlouhá". Karel Motyčka filozofoval. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Svíčkovou mu to však nepřineslo. Vstal proto a vydal se na cestu...
Karel Motyčka ve světě
Nezávislý a nevzdělaný čtenář by si mohl pomyslet, že se o Karlu Motyčkovi dozvídá poprvé z materiálu, který právě drží v rukou. To je omyl! (Pokud jste však právě nevylezli z černé díry izolované od světa)
Je třeba si uvědomit, že věci běžného života, se kterými se setkáváme dnes a denně, jako třeba Karlův most, Karlovy Vary a od nich odvozená karlovarná konvice, jsou pojmenovány podle tohoto slavného zemědělce. Tato pojmenování vznikla v drtivé většině jako odměna za zásluhy Karla Motyčky a v drtivé většině také bez toho, aniž by o tom Karel Motyčka vůbec věděl. Jediná věc, o které ví, že je pojmenováva po něm (a s radostí se tím také chlubí, pokud zrovna má komu se pochlubit - jakože nikoho takového nemá), je nigiri Karlushi-saj, slavný to recept na sushi, který byl takto pojmenován jako díky japonského císaře za proslulé Karlovo lepidlo na sushi, které Karel Motyčka mimovolně vynalezl, když se pokoušel uvařit si krupičnou kaši. Od tohoto dávného incidentu si Karel Motyčka kaši přestal vařit, dokonce přestal vařit úplně. Proto používá a uznává pouze tyto metody úpravy jídla: pečení, smažení, grilování, opékání, fritování, flambování, restování, dušení, škrcení, uzení, sušení a také hoření
Více dílů
Krátké zamyšlení
Je potřeba se zamyslet nad tím, proč se vlastně rozliční lidé uchylují ke čtení Karla Motyčky. Předem můžeme zavrhnout hledání vtipu jako důvod, protože se jedná o velice seriózní záležitost, kde bychom vtipné prvky asi jen těžko našli. Dalším důvodem by teoreticky mohlo být prahnutí po již dříve zmiňované akci, toto však platí jen pro ty nejvíce hyperaktivní extrémisty, protože jen ti si mohou libovat v takovém množství napětí a stresu. Mnozí čtenáři zajisté pátrají po nových, dosud jinde nepraktikovaných zemědělských technologiích. Tito bývají zpravidla ve svém učení velice úspěšní. Dále rozeznáváme druch (!) ( ) čtenářů rypálků, kteří hledají v díle pravopisné a zejména logické chyby. Tito bývají zpravidla také velmi úspěšní. Nejméně rozšířená skupina čtenářů a vlastně ta, pro kterou byly tyto povídky od začátku tvořeny (televizní odborníci toto nazývají "cílovou skupinou", tento pojem můžeme ale najít také u odborníků zabývajících se například reklamou, statistikou, nebo dokonce neutronovou bombou), se skládá z lidí vyhledávajících duševní klid, pohodu a radost ukrývající se ve svobodném zemědělském samotářském životě. Neopomenutelným faktem však je, že jediným čtenářem, který nachází v tomto příběhu duševní pohodu je sám autor.
--------------------------------------------------------------------------------
Jak šel Karel Motyčka hnojit prasata.
Karel Motyčka seděl na kopci nedaleko od domu. Byl teplý letní den a Karlovi se chtělo spát. Možná proto si nachvíli zdříml. Zanedlouho ho však probralo ostré bučení krávy. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Byla to jeho stará kráva. Potřebovala trochu podojit. Karel Motyčka vstal, přišel ke krávě, klekl si a podojil ji s jistotou profesionála. Škoda, že všechno mléko přišlo nazmar, protože Karel Motyčka nepoužil žádné vědro. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Vzpomněl si na činnost, která mu vždycky zvedne náladu. Pomyslel si, že by mohl jít hnojit prasata. Přistoupil proto k chlévu a do roukou uchopiv vidle, počal prasata hnojit. Hnojil je velmi vidatně. Prasatům to docela vadilo. Karlu Motyčkovi to však nevadilo...
Interpretace Karla Motyčky
Ač se to zdá na první pohled neuvěřitelné, příběhy Karla Motyčky nebyly původně určeny k přímému čtení. Původně měly být předčítány. A neměly být předčítány nikým jiným, než bývalým politikem Milošem Zemanem, pro jehož monotónní projev je dílo komponováno. Bohužel, ctěný pán Miloš Zeman neměl sebemenší příležitost nabídku odmítnout, protože se autorovi nikdy nepodařilo spojit se s ním...
Skloňování osobního jména
KAREL MOTYČKA
pád : Kdo, co? Karel Motyčka
pád: Bez koho, čeho? Karla Motyčky
pád: Ke komu, čemu? Karlu Motyčkovi
pád: Vidím koho, co? Karla Motyčku
pád: Oslovujeme, voláme Hast du eine motyčkenzie bite?
pád: O kom, o čem? (o) Karlu Motyčkovi
pád: S kým, čím? Karelm Motyčkou
Je potřeba se zamyslet nad tím, proč se vlastně rozliční lidé uchylují ke čtení Karla Motyčky. Předem můžeme zavrhnout hledání vtipu jako důvod, protože se jedná o velice seriózní záležitost, kde bychom vtipné prvky asi jen těžko našli. Dalším důvodem by teoreticky mohlo být prahnutí po již dříve zmiňované akci, toto však platí jen pro ty nejvíce hyperaktivní extrémisty, protože jen ti si mohou libovat v takovém množství napětí a stresu. Mnozí čtenáři zajisté pátrají po nových, dosud jinde nepraktikovaných zemědělských technologiích. Tito bývají zpravidla ve svém učení velice úspěšní. Dále rozeznáváme druch (!) ( ) čtenářů rypálků, kteří hledají v díle pravopisné a zejména logické chyby. Tito bývají zpravidla také velmi úspěšní. Nejméně rozšířená skupina čtenářů a vlastně ta, pro kterou byly tyto povídky od začátku tvořeny (televizní odborníci toto nazývají "cílovou skupinou", tento pojem můžeme ale najít také u odborníků zabývajících se například reklamou, statistikou, nebo dokonce neutronovou bombou), se skládá z lidí vyhledávajících duševní klid, pohodu a radost ukrývající se ve svobodném zemědělském samotářském životě. Neopomenutelným faktem však je, že jediným čtenářem, který nachází v tomto příběhu duševní pohodu je sám autor.
--------------------------------------------------------------------------------
Jak šel Karel Motyčka hnojit prasata.
Karel Motyčka seděl na kopci nedaleko od domu. Byl teplý letní den a Karlovi se chtělo spát. Možná proto si nachvíli zdříml. Zanedlouho ho však probralo ostré bučení krávy. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Byla to jeho stará kráva. Potřebovala trochu podojit. Karel Motyčka vstal, přišel ke krávě, klekl si a podojil ji s jistotou profesionála. Škoda, že všechno mléko přišlo nazmar, protože Karel Motyčka nepoužil žádné vědro. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Vzpomněl si na činnost, která mu vždycky zvedne náladu. Pomyslel si, že by mohl jít hnojit prasata. Přistoupil proto k chlévu a do roukou uchopiv vidle, počal prasata hnojit. Hnojil je velmi vidatně. Prasatům to docela vadilo. Karlu Motyčkovi to však nevadilo...
Interpretace Karla Motyčky
Ač se to zdá na první pohled neuvěřitelné, příběhy Karla Motyčky nebyly původně určeny k přímému čtení. Původně měly být předčítány. A neměly být předčítány nikým jiným, než bývalým politikem Milošem Zemanem, pro jehož monotónní projev je dílo komponováno. Bohužel, ctěný pán Miloš Zeman neměl sebemenší příležitost nabídku odmítnout, protože se autorovi nikdy nepodařilo spojit se s ním...
Skloňování osobního jména
KAREL MOTYČKA
pád : Kdo, co? Karel Motyčka
pád: Bez koho, čeho? Karla Motyčky
pád: Ke komu, čemu? Karlu Motyčkovi
pád: Vidím koho, co? Karla Motyčku
pád: Oslovujeme, voláme Hast du eine motyčkenzie bite?
pád: O kom, o čem? (o) Karlu Motyčkovi
pád: S kým, čím? Karelm Motyčkou
pátek 16. listopadu 2007
Rodokmen a mapa okolí K.M.
Rodokmen Karla Motyčky:
"Z rodokmenu je zřejmé, že Karel Motyčka zdědil také nějaké rysy po matce. Nic jiného, než jméno a erb se o ní neví. Karlu Motyčkovi to nevadí. Karel Motyčka je rád, že má klid. O otci víme také jen dvě věci - že byl Karel a že byl Motyčka"
Mapa okolí Karla Motyčky:
Hospoda u "v lese"
Jak jsem již řekl, Karel Motyčka občas zajde do hospody na svíčkovou, kterou má tolik rád. Hospoda nemá mnoho zákazníků, jediný stálý zákazník je Karel Motyčka, pokud nepočítáme starého mlčenlivého štamgasta, který se však už několik let nezvedl z místa a nikdo vlastně neví, jestli je ještě naživu. Každopádně, pivo z jeho nemytého půllitru nějakým záhadným způsobem mizí. Hospodksý často lituje toho, že udělal z hospody non-stop, protože teď tam může tajemný štamgast non-stop pít a nemusí zaplatit, dokud se nezvedne. Hospodský nemá jméno. Všichni mu říkají prostě "hospodský". Hospodskému to nevadí. Má rád anonymitu.
V této hospodě se servíruje jen svíčková a pivo. Není to obyčejné pivo. Je velice sladké a je charakteristické svou zelenou barvou. Vyrábí se z odpadu z přilehlé jaderné elektrárny. Karlu Motyčkovi to nevadí. Hospodský si mnoho nevydělá, protože Karel Motyčka nikdy, až ze zásady, neplatí. Ani nemá žádné peníze. Hospodskému to nevadí. Žije. Občas si také vyjde na prochízku. Ale abych nezapomněl, tohle je příběh Karla Motyčky a žádný hospodský nikoho nezajímá.
Malý kopec se stromem a krávou
Jakoby autor tušil, že Karel Motyčka přímo miluje klidné pohledy do dáli z kopce, umístil jeden takový kopec hned vedle jeho chalupy. A aby toho nebylo málo, přidal košatou jabloň, pod ktrou Karel Motyčka tak rád lehává. Jako třešnička na dortu je tu taky Kráva, kterou Karel Motyčka občas velice rád podojí.
Říčka s rychle tekoucí vodou a mrtvými rybičkami
Něco málo kroků od stodoly teče říčka, kam si občas zajde Karel Motyčka svlažit svá stará chodidla. Bohužel (nebo bohudík) se zde vyskytují mrtvé rybičky. Je jich tu hojnost. Nikdo neví proč. Karel Motyčka si někdy pár udělá k večeři. Nejsou moc chutné, ale Karlu Motyčkovi to nevadí. Voda v říčce je studená, ale Karlu Motyčkovi to nevadí.
Záhadná skvrna
Tak k tomu opravdu nemám co říct. Je to prostě obyčejná záhadná skvrna jako každá jina nacházející se za kopcem.
Stodola Karla Motyčky
Stejný případ. Obyčejná stodola, v zimě slouží jako garáž pro traktor, v létějako sklad jaderných pum.
Vyspělé město postižené hospodářskou krizí
Vyspělé město postižené hospodářskou krizí
Bod 0 (né Ó, nýbrž nula)
Toto je nulový bod, odkud Karel Motyčka měří všechny vzdálenosti ve svém teritoriu. Narozdíl od Greenwiche, tudy skutečně prochází nultý poledník.
Body A až D
K těmto bodům se váže stará legenda, že něco znamenají říkajíc. Nám je jejich tajemství (alespoň pro zatím) skryto. Rozhodně se však vyplatí pídit se a bádat, protože podle legendy každý, kdo vyluští tento hlavolam, bude zahrnut velkým množstvím bohatství, které obsahuje artefakty jako peníze, krmnou řepu a dokonce legendární původní motyčku Karla Motyčky I. !!! Jestli si však legendu nevymyslel hospodský, když měl zrovna svoji alkoholickou chvilku, to už dnes nikdo neví.
Bezodtoké jezírko
Asi nejméně zajímavá věc nacházející se v blízksti Karla Motyčky. Přesto patří k nejkrásnějším přírodním útvarům v okolí
Bažiny a neprobádané území
O těchto končinách se toho ví málo pramálo, nebo dokonce prakticky nic. Kdo se tam kdy vydal, ten se už nevrátil. Proto tam Karel Motyčka nechodí. Možná tam čeká nový svět, možná smrt, možná nová odrůda brambor odolná proti mandelinkám. Kdo ví.
"Z rodokmenu je zřejmé, že Karel Motyčka zdědil také nějaké rysy po matce. Nic jiného, než jméno a erb se o ní neví. Karlu Motyčkovi to nevadí. Karel Motyčka je rád, že má klid. O otci víme také jen dvě věci - že byl Karel a že byl Motyčka"
Mapa okolí Karla Motyčky:
Popis mapy:
Hospoda u "v lese"
Jak jsem již řekl, Karel Motyčka občas zajde do hospody na svíčkovou, kterou má tolik rád. Hospoda nemá mnoho zákazníků, jediný stálý zákazník je Karel Motyčka, pokud nepočítáme starého mlčenlivého štamgasta, který se však už několik let nezvedl z místa a nikdo vlastně neví, jestli je ještě naživu. Každopádně, pivo z jeho nemytého půllitru nějakým záhadným způsobem mizí. Hospodksý často lituje toho, že udělal z hospody non-stop, protože teď tam může tajemný štamgast non-stop pít a nemusí zaplatit, dokud se nezvedne. Hospodský nemá jméno. Všichni mu říkají prostě "hospodský". Hospodskému to nevadí. Má rád anonymitu.
V této hospodě se servíruje jen svíčková a pivo. Není to obyčejné pivo. Je velice sladké a je charakteristické svou zelenou barvou. Vyrábí se z odpadu z přilehlé jaderné elektrárny. Karlu Motyčkovi to nevadí. Hospodský si mnoho nevydělá, protože Karel Motyčka nikdy, až ze zásady, neplatí. Ani nemá žádné peníze. Hospodskému to nevadí. Žije. Občas si také vyjde na prochízku. Ale abych nezapomněl, tohle je příběh Karla Motyčky a žádný hospodský nikoho nezajímá.
Malý kopec se stromem a krávou
Jakoby autor tušil, že Karel Motyčka přímo miluje klidné pohledy do dáli z kopce, umístil jeden takový kopec hned vedle jeho chalupy. A aby toho nebylo málo, přidal košatou jabloň, pod ktrou Karel Motyčka tak rád lehává. Jako třešnička na dortu je tu taky Kráva, kterou Karel Motyčka občas velice rád podojí.
Říčka s rychle tekoucí vodou a mrtvými rybičkami
Něco málo kroků od stodoly teče říčka, kam si občas zajde Karel Motyčka svlažit svá stará chodidla. Bohužel (nebo bohudík) se zde vyskytují mrtvé rybičky. Je jich tu hojnost. Nikdo neví proč. Karel Motyčka si někdy pár udělá k večeři. Nejsou moc chutné, ale Karlu Motyčkovi to nevadí. Voda v říčce je studená, ale Karlu Motyčkovi to nevadí.
Záhadná skvrna
Tak k tomu opravdu nemám co říct. Je to prostě obyčejná záhadná skvrna jako každá jina nacházející se za kopcem.
Stodola Karla Motyčky
Stejný případ. Obyčejná stodola, v zimě slouží jako garáž pro traktor, v létějako sklad jaderných pum.
Vyspělé město postižené hospodářskou krizí
Vyspělé město postižené hospodářskou krizí
Bod 0 (né Ó, nýbrž nula)
Toto je nulový bod, odkud Karel Motyčka měří všechny vzdálenosti ve svém teritoriu. Narozdíl od Greenwiche, tudy skutečně prochází nultý poledník.
Body A až D
K těmto bodům se váže stará legenda, že něco znamenají říkajíc. Nám je jejich tajemství (alespoň pro zatím) skryto. Rozhodně se však vyplatí pídit se a bádat, protože podle legendy každý, kdo vyluští tento hlavolam, bude zahrnut velkým množstvím bohatství, které obsahuje artefakty jako peníze, krmnou řepu a dokonce legendární původní motyčku Karla Motyčky I. !!! Jestli si však legendu nevymyslel hospodský, když měl zrovna svoji alkoholickou chvilku, to už dnes nikdo neví.
Bezodtoké jezírko
Asi nejméně zajímavá věc nacházející se v blízksti Karla Motyčky. Přesto patří k nejkrásnějším přírodním útvarům v okolí
Bažiny a neprobádané území
O těchto končinách se toho ví málo pramálo, nebo dokonce prakticky nic. Kdo se tam kdy vydal, ten se už nevrátil. Proto tam Karel Motyčka nechodí. Možná tam čeká nový svět, možná smrt, možná nová odrůda brambor odolná proti mandelinkám. Kdo ví.
O Karlomotyčkovském dílu
Každý z vás si jistě všiml, že text který máte před sebou se nedá označit za běžný životopis. Od tohoto se liší především nebývalou akčností. Že nevíte, v čem tak "akce" spočívá? Na každé slušné střední škole se můžete naučit, že pro stupňování napětí se v literárních dílech používá krátkých vět. A jak se sami můžete přesvědčit, v povídkách o dobrém zemědělci Karlu Motyčkovi je delší souvětí takřka raritou. Což je také důvod, proč je toto dílo pro tolik lidí absolutně nečitelné. Jednoduše nemůžou vystát natolik vystupňované napětí. A proto jej nemůžete brát s naprostou vážností. i přesto, že všechny příběhy jsou psány podle skutečných událostí, některé jsou mírně nadsazené. Zejména ten "Jak Karel Motyčka oral pole"
--------------------------------------------------------------------------------
Jak Karel Motyčka oral pole
Karel Motyčka seděl na lavici před domem a hleděl do dáli. Byl poměrně teplý podzimní den. Unavené slunce zabarvovalo celou krajinu do hřejivé zlatohnědé barvy.
Sledoval rozsáhlé louky, paseky a také pláně všude kolem se nacházejíc, pozoroval svůj starý traktor, stojíc už notně dlouhou chvíli na stejném místě, zřel také své staré pole, zejíc do okolí svou nepooraností. Karel Motyčka nebyl velice teoreticky zdatný, alespoň co se zemědělství týče, vycházel však většinou z životní zkušenosti a také z přírodních zákonů. Prostě když viděl nezorané pole, tak jej zoral.
Nasedl proto na svůj traktor a otočil zrezivělým klíčkem. Traktor napoprvé nenaskočil. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Měl dost času. Zkusil proto start znovu a tentokrát byl jeho pokus úspěšnější. Karel Motyčka sešlápl jemně pedál plynu, poté trochu více a - traktor se dal velice pomalu, však nepopřitelně, do pohybu.
Karel Motyčka počal orat pole.
Pocítil svěží vzduch, který proudil skrz jeho šedivé vlasy. Vzpomínal na své mládí, kdy ještě byla jeho stará kráva mladá. Připomínalo mu to, jak používal jeho starou krávu místo koně při opileckých hrátkách na kovboje.... V tom se traktor zastavil. Když se Karel Motyčka podíval, co se děje, zjistil, že kontrolka benzínu rudě světélkuje. Ještě jednu věc zjistil poté, když se probral ze svého vzpomínání. Celou tu cetu jel a ni jednou nezatočil. Nacházel se nyní uprostřed hlubokého lesa, poblíž Hospody u "v lese". Karlu Motyčkovi to nevadilo. Když už byl tady, zašel do hospody a dal si jeho oblíbenou svíčkovou, kterou měl tolik rád, dokonce radši než křesťanství...ale o tom už zase příště.
--------------------------------------------------------------------------------
Jak Karel Motyčka oral pole
Karel Motyčka seděl na lavici před domem a hleděl do dáli. Byl poměrně teplý podzimní den. Unavené slunce zabarvovalo celou krajinu do hřejivé zlatohnědé barvy.
Sledoval rozsáhlé louky, paseky a také pláně všude kolem se nacházejíc, pozoroval svůj starý traktor, stojíc už notně dlouhou chvíli na stejném místě, zřel také své staré pole, zejíc do okolí svou nepooraností. Karel Motyčka nebyl velice teoreticky zdatný, alespoň co se zemědělství týče, vycházel však většinou z životní zkušenosti a také z přírodních zákonů. Prostě když viděl nezorané pole, tak jej zoral.
Nasedl proto na svůj traktor a otočil zrezivělým klíčkem. Traktor napoprvé nenaskočil. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Měl dost času. Zkusil proto start znovu a tentokrát byl jeho pokus úspěšnější. Karel Motyčka sešlápl jemně pedál plynu, poté trochu více a - traktor se dal velice pomalu, však nepopřitelně, do pohybu.
Karel Motyčka počal orat pole.
Pocítil svěží vzduch, který proudil skrz jeho šedivé vlasy. Vzpomínal na své mládí, kdy ještě byla jeho stará kráva mladá. Připomínalo mu to, jak používal jeho starou krávu místo koně při opileckých hrátkách na kovboje.... V tom se traktor zastavil. Když se Karel Motyčka podíval, co se děje, zjistil, že kontrolka benzínu rudě světélkuje. Ještě jednu věc zjistil poté, když se probral ze svého vzpomínání. Celou tu cetu jel a ni jednou nezatočil. Nacházel se nyní uprostřed hlubokého lesa, poblíž Hospody u "v lese". Karlu Motyčkovi to nevadilo. Když už byl tady, zašel do hospody a dal si jeho oblíbenou svíčkovou, kterou měl tolik rád, dokonce radši než křesťanství...ale o tom už zase příště.
čtvrtek 15. listopadu 2007
1987 - kolem 16. srpna
Karel Motyčka
Karel Motyčka seděl na lavici u domu. Byl teplý jarní den, kolem se rozlévala vůně čerstvě posečené trávy. Karel Motyčka ji právě čerstvě pokosil. Rozhodně k tomu neměl žádný důvod. Pomalu vstal, utřel si z čela pot a na hlavu si nasadil rádiovku. Vypravil se klidným krokem na nedaleký kopec, kde se u jabloně uvázaná pásla jeho stará kráva. Pomyslel si, že by ji mohl trošku podojit. Karel Motyčka dojil krávy rád. Připomínalo mu to mládí.
Povšiml si, že se mu na kopec nešplhá tak lehce, jako dřív. Zvládl to však i přesto bravurně. Jen co dosáhl nepříliš vysokého vrcholu, užasl údivem. Měl tu čest už nejmíň tisíckrát, pohled, který se mu naskytl, ho však vždy uchvátil. Celé scenérii vévodilo jako hladový obr sedící v krajině velké, moderní, vysoce zalidněné město. Zrovnatam zuřila hospodářská krize. Karlu Motyčkovi to nevadilo.
Karlu Motyčkovi zrovna moc věcí nevadilo. Vlastně mu vadila jen jedna věc. Nízkotučné jogurty. Ty skutečně nesnášel. "Když už mám jogurt, chci aby byl pořádně tučný!" pomyslel si. Naštván touhle protivnou myšlenkou, otočil se a odešel zvolna a naštvaně domů.
Karel Motyčka žil sám. Rodiče už neměl, velice rád na ně však vzpomínal. Vlastně jen na otce, protože na matku si nepamatuje. Zemřela když byl ještě hodně malý. Jeho otec byl také Karel. Jeho otec byl také Motyčka. Byl to dobrý zemědělec, tak jako je teď jeho syn. Samota Karlu Motyčkov nevadila. Vždyť nebyl tak úplně sám. Měl dobrého přítele hospodského, ke kterému s oblibou chodíval do hospody na svíčkovou...
Nyní bych se rád věnoval minulosti Karla Motyčky. Již jednou bylo řečeno, že jeho Otec byl také Karel. Již jednou bylo řečeno, že jeho otec byl také Motyčka. Toto příjmení si Motyčkové předávají z generace na generaci. Jakýsi prapředek Motyčka získal toto přízvisko podle svého oblíbeného zemědělského nástroje. Dnešní Karel Motyčka však nemá motyčku. Prostě a jednoduše motyčku nepoužívá. Používá traktor. Neznamená to, že by snad motyčky nerad. Okopávat však celé pole motyčkou je poněkud zdlouhavé. Inu, cokoliv v podání Karla Motyčky je zdlouhavé. Někdy když se vypraví do asi kilometr vzdálené hospody na svíčkovou, trvá mu to i dva dny. Proto radši nevyvíjí skoro žádný pohyb. Nejraději sedí jen tak na kopci nebo před domem na lavici a hledí do dáli. Karel Motyčka byl odjakživa velice pohodový člověk. Ale o tom si budeme povídat zase příště...
Karel Motyčka seděl na lavici u domu. Byl teplý jarní den, kolem se rozlévala vůně čerstvě posečené trávy. Karel Motyčka ji právě čerstvě pokosil. Rozhodně k tomu neměl žádný důvod. Pomalu vstal, utřel si z čela pot a na hlavu si nasadil rádiovku. Vypravil se klidným krokem na nedaleký kopec, kde se u jabloně uvázaná pásla jeho stará kráva. Pomyslel si, že by ji mohl trošku podojit. Karel Motyčka dojil krávy rád. Připomínalo mu to mládí.
Povšiml si, že se mu na kopec nešplhá tak lehce, jako dřív. Zvládl to však i přesto bravurně. Jen co dosáhl nepříliš vysokého vrcholu, užasl údivem. Měl tu čest už nejmíň tisíckrát, pohled, který se mu naskytl, ho však vždy uchvátil. Celé scenérii vévodilo jako hladový obr sedící v krajině velké, moderní, vysoce zalidněné město. Zrovnatam zuřila hospodářská krize. Karlu Motyčkovi to nevadilo.
Karlu Motyčkovi zrovna moc věcí nevadilo. Vlastně mu vadila jen jedna věc. Nízkotučné jogurty. Ty skutečně nesnášel. "Když už mám jogurt, chci aby byl pořádně tučný!" pomyslel si. Naštván touhle protivnou myšlenkou, otočil se a odešel zvolna a naštvaně domů.
Karel Motyčka žil sám. Rodiče už neměl, velice rád na ně však vzpomínal. Vlastně jen na otce, protože na matku si nepamatuje. Zemřela když byl ještě hodně malý. Jeho otec byl také Karel. Jeho otec byl také Motyčka. Byl to dobrý zemědělec, tak jako je teď jeho syn. Samota Karlu Motyčkov nevadila. Vždyť nebyl tak úplně sám. Měl dobrého přítele hospodského, ke kterému s oblibou chodíval do hospody na svíčkovou...
Nyní bych se rád věnoval minulosti Karla Motyčky. Již jednou bylo řečeno, že jeho Otec byl také Karel. Již jednou bylo řečeno, že jeho otec byl také Motyčka. Toto příjmení si Motyčkové předávají z generace na generaci. Jakýsi prapředek Motyčka získal toto přízvisko podle svého oblíbeného zemědělského nástroje. Dnešní Karel Motyčka však nemá motyčku. Prostě a jednoduše motyčku nepoužívá. Používá traktor. Neznamená to, že by snad motyčky nerad. Okopávat však celé pole motyčkou je poněkud zdlouhavé. Inu, cokoliv v podání Karla Motyčky je zdlouhavé. Někdy když se vypraví do asi kilometr vzdálené hospody na svíčkovou, trvá mu to i dva dny. Proto radši nevyvíjí skoro žádný pohyb. Nejraději sedí jen tak na kopci nebo před domem na lavici a hledí do dáli. Karel Motyčka byl odjakživa velice pohodový člověk. Ale o tom si budeme povídat zase příště...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)