To se musí Českým drahám nechat, dokáží člověka překvapit velice snadno. Ale musím říct, že těch příjemných překvapení, jako když jsem našel na sedadle čtyři eura po nějakém nešťastném německém turistovi, je teda dosti poskromnu.
--------------------------------------------------------------------------------
60 (slovy šedesát) minut zpoždění, kdo to kdy viděl? No právě, viděl to už téměř každý a v tom je právě ten problém. Tady je to totiž úplně normální. ČD (čti času dost) holt dělají ze svých zákazníků pitomce. Co by tomu jenom řekl Karel Motyčka, kdyby tomu byl svědkem... Nejspíš by neřekl nic, takové věci ho nikdy nerozhodily. Jenže to co se dá odbýt větou "Karlovi Motyčkovi to nevadilo", to mě občas poměrně vytáčí. Kde bral Karel ten ledový klid, když příjmal podobné klacky hozené pod nohy a ani se nad nimi nepozastavil. Taky bych chtěl být takový, ale zatím mé pokusy nevybuchnout při každé hlouposti skončily neúspěšně po několika málo minutách. Zřejmě to bude chtít cvik. Nebo věk. Z hlediska lidského života a moudrosti založené na životních zkušenostech jsem ještě malý capart. Ale zas pravda že "umělci všichni jsou prý jako děti a já mám vše co správný capart má... mít".
Osobně se na stáří docela těším, ikdyž nemůžu říct, že by mělo být mládí špatné. Ale všechno se má zkusit a stáří si dříve či později, více či méně nedobrovolně, každý vyzkoušíme. Aspoň mi to dává naději, že se ze mě konečně stane ten klidný a vyrovnaný Karel, kterým bych chtěl být...
tak a nakonec ten článek přece jenom k něčemu byl. Hodina uplynula jako voda a můj vlak se pomalu ale jistě došourává k Holešovickému nádraží, aby se potom zase vydal dál vstříc dalšímu zpoždění. Jede se domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat