Ten den vstal Karel Motyčka brzo. Sotva se rozednilo a už si oblékl zaprášený oděv, který nalezl přesně tam, kde jej včera zanechal. Na snídani si dal kousek sýra s chlebem a zapil to čerstvým mlékem (aspoň to bylo napsáno na krabici). Vyšel z chalupy, aby také každému ze zvířet připravil něco k snědku. Když dostal žízeň, šel se napít čiré vody z potůčku. Byla studená, ale lahodná - v poledním horku ideální.
--------------------------------------------------------------------------------
Potom šel, sedl na traktor, zapnul motor a dobrou půlhodinu seděl. Seděl a poslouchal motor a vzpomínal. Z toho všeho drnčení mu docela vyhládlo, pročež se vydal do lesa tou starou známou cestou a nasbíral pár hub. Karel Motyčka znal za ta léta houby docela dobře. Občas se mu stalo, že sebral nějakou, po které se mu moc dobře spalo. To ale nebyl případ dnešního dne, a proto potom co si pochutnal na houbové omáčce, vypravil se do kurníku pro několik vajec a najedl se ještě trochu víc. Byl příjemný letní večer a Karlu Motyčkovi zbýval pro dnešek ještě nějaký ten čas. Vystoupal na kopec za stodolou a sedl si pod strom. Pozoroval okolí dokud šlo ještě vidět a potom pozoroval hvězdy. Měl rád ten noční klid, který byl jen občas přerušován přežvykováním jeho staré krávy. Docela jí záviděl, že prakticky všechno, po čem šlape, je pro ni jídlo. Když mu začínala být zima, rozdělal si malý ohýnek, který ho dostatečně zahřál. Po dvou hodinách, kdy táborák zvolna doplápolal, se Karel Motyčka zvedl a šouravým krokem odkráčel k domovu. Zavřel za sebou dveře, pozhasínal všechna světla, lehl si do postele a vzpomínal, co všechno dnes prožil.
Ten den vstal Karel Motyčka brzo...
Geografická poloha Karla motyčky
Otázka lokalizace karlomotyčkovské chalupy se stala častým předmětem bouřlivých diskusí a dohadů. Každý tvrdil, že právě jeho teorie umístění je ta správná a že Karel Motyčka pochází právě z jeho rodné země. Objevily se dokonce názory, že Karel Motyčka je Islanďan a celá jeho zemědělská kariéra je jen obrazným vyjádřením poklidného života na tomto ostrově a pastvy sobů a papuchálků. Mnozí se domnívají, že jeho bezstarostné chování vychází z nepopiratelných kořenů ze středomoří. Oficiálně si ale Karla Motyčku i nadále přivlastňuje Česká republika, což je jeden z mála úspěchů, který si tato malá zemička ve světě vydobyla. Jediným důvodem, proč si práva nepřivlastnily USA je, že je to úplná hovadina.
Dohady budou pravděpodobně i nadále pokračovat, protože pravdu nejspíš zatím nikdo netuší. Samotnému Karlu Motyčkovi je to jedno. Občas kolem jeho chalupy projdou mladí lidé co si vyšli do přírody, pozdraví ho, on jim odpoví kývnutím hlavy a ani jeden nemá nejmenší tušení, koho to vlastně potkal. Karel Motyčka rád s úsměvem pozoruje mladé dvojice, jednak proto, že je mu tento pohled dosti vzácný, ale také proto, protože mu to přijde krásné. Je rád, že jejich pravdu jim nikdo nevezme a mají ve světě ještě tolik pěkných věcí, které stojí za to prozkoumat.
Žádné komentáře:
Okomentovat