Karel Motyčka
Karel Motyčka seděl na lavici u domu. Byl teplý jarní den, kolem se rozlévala vůně čerstvě posečené trávy. Karel Motyčka ji právě čerstvě pokosil. Rozhodně k tomu neměl žádný důvod. Pomalu vstal, utřel si z čela pot a na hlavu si nasadil rádiovku. Vypravil se klidným krokem na nedaleký kopec, kde se u jabloně uvázaná pásla jeho stará kráva. Pomyslel si, že by ji mohl trošku podojit. Karel Motyčka dojil krávy rád. Připomínalo mu to mládí.
Povšiml si, že se mu na kopec nešplhá tak lehce, jako dřív. Zvládl to však i přesto bravurně. Jen co dosáhl nepříliš vysokého vrcholu, užasl údivem. Měl tu čest už nejmíň tisíckrát, pohled, který se mu naskytl, ho však vždy uchvátil. Celé scenérii vévodilo jako hladový obr sedící v krajině velké, moderní, vysoce zalidněné město. Zrovnatam zuřila hospodářská krize. Karlu Motyčkovi to nevadilo.
Karlu Motyčkovi zrovna moc věcí nevadilo. Vlastně mu vadila jen jedna věc. Nízkotučné jogurty. Ty skutečně nesnášel. "Když už mám jogurt, chci aby byl pořádně tučný!" pomyslel si. Naštván touhle protivnou myšlenkou, otočil se a odešel zvolna a naštvaně domů.
Karel Motyčka žil sám. Rodiče už neměl, velice rád na ně však vzpomínal. Vlastně jen na otce, protože na matku si nepamatuje. Zemřela když byl ještě hodně malý. Jeho otec byl také Karel. Jeho otec byl také Motyčka. Byl to dobrý zemědělec, tak jako je teď jeho syn. Samota Karlu Motyčkov nevadila. Vždyť nebyl tak úplně sám. Měl dobrého přítele hospodského, ke kterému s oblibou chodíval do hospody na svíčkovou...
Nyní bych se rád věnoval minulosti Karla Motyčky. Již jednou bylo řečeno, že jeho Otec byl také Karel. Již jednou bylo řečeno, že jeho otec byl také Motyčka. Toto příjmení si Motyčkové předávají z generace na generaci. Jakýsi prapředek Motyčka získal toto přízvisko podle svého oblíbeného zemědělského nástroje. Dnešní Karel Motyčka však nemá motyčku. Prostě a jednoduše motyčku nepoužívá. Používá traktor. Neznamená to, že by snad motyčky nerad. Okopávat však celé pole motyčkou je poněkud zdlouhavé. Inu, cokoliv v podání Karla Motyčky je zdlouhavé. Někdy když se vypraví do asi kilometr vzdálené hospody na svíčkovou, trvá mu to i dva dny. Proto radši nevyvíjí skoro žádný pohyb. Nejraději sedí jen tak na kopci nebo před domem na lavici a hledí do dáli. Karel Motyčka byl odjakživa velice pohodový člověk. Ale o tom si budeme povídat zase příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat