Karel Motyčka seděl na lavici před domem a pozoroval horizont. Krajina byla stále stejná, ačkoliv celá zahalená do bílého mrazivého hávu. Laicky řečeno, všude leželo přes dva metry prašanu. Tyto přírodní jevy způsobovaly, že bylo Karlu otyčkovi poněkud chladno. Karlu Motyčkovi to však nevadilo. Jeho srdce obstoupil duch Vánoc. Vstal proto, vzal si pilku a nastartoval svůj starý traktor. Motor nenaskočil napoprvé, ale Karlu Motyčkovi to nevadilo. Měl dost času. Zařadil první rychlostní stupeň a zamířil si to směrem k lesu.
--------------------------------------------------------------------------------
Vyhlédl si vzrostlý smrček a jedním mocným úderem pilky jej skolil. Karel Motyčka už byl starý, sil však měl stále dost. Stromek naložil na traktor a loudavě se vracel domů. Doma stromek očistil a poté se jej rozhodl ozdobit. Po chvíli přemýšlení se rozhodl k tomuto účelu použít jehličí, které na stromek v chomáčích lepil. Stromeček se mu velmi zamlouval, nejspíš proto, že ještě nikdy neviděl, jak má ozdobený stromek vypadat. Dále potřeboval vyrobit pečeného kapra a bramborový salát. Se salátem by problém nebyl, protože Karel Motyčka měl jako správný zemědělec brambor dostatek. Horší to bylo s kaprem. Protože si však Karel Motyčka věděl rady, využil mrtvých rybiček z nedaleké říčky s rychle tekoucí vodou a mrtvými rybičkami. A slavnostní tabule byla na světě.
A protože se svátky klidu a míru mají trávit v kruhu nejbližších, rozhodl se Karel Motyčka pozvat svého přítele Hospodského. Hospodský přinesl svíčkovou a pivo, protože nic jiného neměl. Samotné pozvání trvalo dva dny, protože do hospody musel jít Karel Motyčka pěšky. A tak slavili, hodovali, radovali se a vůbec jim nevadilo, že bylo patnáctého prosince...
Žádné komentáře:
Okomentovat