Každý z vás si jistě všiml, že text který máte před sebou se nedá označit za běžný životopis. Od tohoto se liší především nebývalou akčností. Že nevíte, v čem tak "akce" spočívá? Na každé slušné střední škole se můžete naučit, že pro stupňování napětí se v literárních dílech používá krátkých vět. A jak se sami můžete přesvědčit, v povídkách o dobrém zemědělci Karlu Motyčkovi je delší souvětí takřka raritou. Což je také důvod, proč je toto dílo pro tolik lidí absolutně nečitelné. Jednoduše nemůžou vystát natolik vystupňované napětí. A proto jej nemůžete brát s naprostou vážností. i přesto, že všechny příběhy jsou psány podle skutečných událostí, některé jsou mírně nadsazené. Zejména ten "Jak Karel Motyčka oral pole"
--------------------------------------------------------------------------------
Jak Karel Motyčka oral pole
Karel Motyčka seděl na lavici před domem a hleděl do dáli. Byl poměrně teplý podzimní den. Unavené slunce zabarvovalo celou krajinu do hřejivé zlatohnědé barvy.
Sledoval rozsáhlé louky, paseky a také pláně všude kolem se nacházejíc, pozoroval svůj starý traktor, stojíc už notně dlouhou chvíli na stejném místě, zřel také své staré pole, zejíc do okolí svou nepooraností. Karel Motyčka nebyl velice teoreticky zdatný, alespoň co se zemědělství týče, vycházel však většinou z životní zkušenosti a také z přírodních zákonů. Prostě když viděl nezorané pole, tak jej zoral.
Nasedl proto na svůj traktor a otočil zrezivělým klíčkem. Traktor napoprvé nenaskočil. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Měl dost času. Zkusil proto start znovu a tentokrát byl jeho pokus úspěšnější. Karel Motyčka sešlápl jemně pedál plynu, poté trochu více a - traktor se dal velice pomalu, však nepopřitelně, do pohybu.
Karel Motyčka počal orat pole.
Pocítil svěží vzduch, který proudil skrz jeho šedivé vlasy. Vzpomínal na své mládí, kdy ještě byla jeho stará kráva mladá. Připomínalo mu to, jak používal jeho starou krávu místo koně při opileckých hrátkách na kovboje.... V tom se traktor zastavil. Když se Karel Motyčka podíval, co se děje, zjistil, že kontrolka benzínu rudě světélkuje. Ještě jednu věc zjistil poté, když se probral ze svého vzpomínání. Celou tu cetu jel a ni jednou nezatočil. Nacházel se nyní uprostřed hlubokého lesa, poblíž Hospody u "v lese". Karlu Motyčkovi to nevadilo. Když už byl tady, zašel do hospody a dal si jeho oblíbenou svíčkovou, kterou měl tolik rád, dokonce radši než křesťanství...ale o tom už zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat