Milí čtenáři, je mi potěšením vám oznámit, že byla nalezena jedna z prvních povídek o Karlu Motyčkovi, která byla vůbec kdy napsána. Počítačový soubor schovaný pod mocnými nánosy prachu byl objeven a mohu proto tento unikátní materiál poskytnout i vám.
Povídka o Karlu Motyčkovi
Karel Motyčka seděl na lavici před domem a hleděl do dáli. Byl teplý podzimní den a unavené slunce zbarvilo krajinu do zlatohněddé barvy. Pozoroval rozlehlé louky, pozoroval pole, uviděl také svůj ne tak zcela malý malotraktor. Celé této scenérii dominovalo obrovitánské velkoměsto, které šlo z té veliké dálky vidět. Ve velkoměstě zuřila hospodářská krize. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Byl zemědělec a vše ho zajímalo byla jeho nová zelenina a jeho stará kráva. Pomyslel si, že by možná potřebovala podojit, jelikož tak už dlouho neučinil. Vstal proto z lavice a vykročil smělým, leč pomalým krokem směrem ke krávě. Poklekl před ní jako starobylý rytíř při pasování a počal dojit. Uvědomoval si dobře, že mu to nejde už tak dobře jako dřív. Byl už starý. Karlu Motyčkovi to nevadilo. I tato etapa patří do života každého z nás a ačkoliv by si kdekdo řekl, že ty nejhezčí časy už má za sebou, on si to nemyslel. Vpomínal na rodiče, na to jak mu vždycky táta říkával, že jednou živnost bude jeho. Dojil a dojil. Vzpomínal na jeho maminku, kterou si nepamatoval příliš dobře, protože zemřela když byl ještě mladý. Nepřestával dojit. Vzpomínal na jeho spolužáky ze školy, kolik si s nima jenom užil zábavy - a v tom se zarazil. Všechno mléko přišlo bohužel nazmar. Zapomněl použít vědro. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Byl zemědělec a měl času dost…
1 komentář:
žjůů, pán je básníř:)) dobré, dobré, parádně se u toho bavím:))
Okomentovat