Při další z mnoha hodin oblíbeného pozorování horizontu dostal Karel Motyčka znenadání neuvěřitelnou chuť. Chuť zachytit, zaznamenat, zvěčnit ten nenapodobitelný pohled pro příští generace. Karel Motyčka nebyl dobrý básník, avšak o něco lepší malíř. Přestože i jeho malby ve finále stály za zlámanou grešli, rohodl se zvolit tento umělecký prostředek. Zjistil, že příští generace pravděpodobně nepřijdou a i kdyby přišly, bylo by jim to nejspíš jedno. Proto se na ně nijak neohlížel. Vytáhl ze stodoly své staré malířské náčiní a počal malovat.
--------------------------------------------------------------------------------
Začal tlustou zelenou linií, představující horizont. Přidal i jiné barvy - žluté slunce a pole, modrou oblohu, bílé mraky, zlatohnědou barvu harmonického stáří a také rudě zářící barvu léta. Maloval stromy, maloval pole, namaloval dokonce i svou starou stodolu. Maloval hodinu, dvě, deset, až se začalo připozdívat a vše pomalu prostoupila hustá tma. A nebyl by to Karel Motyčka se svým realistickým viděním světa, kdyby ji taky nenamaloval. Překryl proto celé plátno hustou vrstvou temné, černé barvy. Karel Motyčka se pousmál a z pocitu dobře vykonané práce si odplivl. Tak dobře se mu už dlouho nespalo.
Karel Motyčka ve světě podruhé
Mnoho známých autorů se odjakživa pokoušelo přeložit příběhy Karla motyčky do všech možných jazyků, vždy se však setkali s nepřekonatelnou jazykovou bariérou. Nejúspěšnější byl nejspíše anglický překlad s názvem "Charlee Spade", i ten však nakonec ztroskotal kvůli nedostatečné slovní zásobě v oblasti zemědělských nástrojů. Čtenáři se také nikdy neztotožnili s od základů chybnou větou "Charlee Spade wouldn´t mind it".
Jedinou dokonalou verzí byl překlad do jihougandštiny, ten se však nesetkal s oblibou čtenářů kvůli údajné vysoké negramotnosti obyvatel hovořících jihougandštinou. A proto nezbývá tisícům zahraničních milovníků Karla Motyčky nic jiného, než se začít učit česky, což také hromadně dělají. Karlu Motyčkovi bylo za to uděleno vyznamenání "Za prokázané služby českému národu". Nutno podotknout, že Karel Motyčka se na předávání vyznamenání nedostavil, jelikož o něm nevěděl.
Žádné komentáře:
Okomentovat