Karel Motyčka seděl na lavici před domem a kouřil dýmku. Dýmka mu příliš nechutnala, ale naplňovala ho vnitřní pohodou. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Kolem se válely hromádky ubývajícího sněhu a z kopce se hrnuly malé potůčky jako slzy. Byl to neuvěřitelně teplý prosinec. A protože se chýlil ke konci, rozhodl se to Karel Motyčka řádně oslavit. A řekl si, že v dnešní den se musí veselit každý. Zašel proto na kopec, odvázal krávu Krávu, která už byla po tom dlouhém čase pěkně zanesená a odvedl ji domů. Dále zašel pro králíky, slepice i prasata a všechny je pozval ke svému stolu. Každému hostovi nalil po skleničce calvados a zvířata byla vděčná. Sice na takovou hmotnost, jakou disponuje kráva, není kalíšek silného alkoholu tak moc, ale králíci a slepice si nestěžovali. A tak všichni hodovali a pili, až přišla půlnoc. A Karel Motyčka si řekl, že by to chtělo nějakou pyrotechniku.
--------------------------------------------------------------------------------
Zašel proto do stodoly a přinesl kopku sena. Poté zašel do stodoly znova a vrátil se zpět s velkým kanystrem benzínu. Posléze jej ny seno celý vylil. Jediné škrtnutí zápalky spustilo překrásnou podívanou. Z očí zvířátek a z jejich pootevřených úst bylo možno vyčíst nahasnoucí úžas. Bylo také možno spatřit nejednu slzu.
Hromada hořela. Karlu Motyčkovi to nevadilo. Měl oheň rád a sena měl víc než dost. Králíkům přišlo trochu líto pálit takové množství jídla, ale dojetí a nadšení bylo silnější. Tak tam všichni seděli a pozorovali tu hořící kopu sena dobré dvě hodiny. Potom už to přece jenom začínala být docela nuda a oheň taky nebyl už tak akční, jako na začátku. Rozešli se proto všichni do svých domovů, chlévů, králíkáren a kurníků a usínali s myšlenkou na veselý nadcházející rok...
Žádné komentáře:
Okomentovat