Balíček

Co to bylo za chlapa? Pošťák? Odkdy chodí poštáci ve fraku, s cilindrem a malou hůlkou? A v tuhle pozdní hodinu? To byl teda pěkně divný chlápek. Jako vystřižený s nějaké staré grotesky beze slov. Tenhle ale promluvil - ačkoliv to teda za moc nestálo: "Dobrý večer, nesu vám balíček" dodal když mi v hlubokém úlonu podával cosi nešikovně zabalené v béžovém papíře a omotané starým provázkem. To cosi mi teď leží na stole.
Myslím, že venku pršelo. No ano, prší ještě teď, kapky bubnujou na parapet a lidi na ulici vytáhli odněkud deštníky a zakryli si s nima své hlavy. Tento chlápek ale deštník neměl, jenom tu jeho hůlku. Takovou malou lesklou, celou černou, zakončenou kulatým pozlaceným držadlem. Ale ta ho před deštěm určitě neochránila - o to divnější je, že nebyl vůbec mokrý. Můžu s jistotou říct, že jsem ho ještě nikdy neviděl. Někoho tak divného bych si pamatoval. Nechal mi tam balíček a než jsem se stačil vzpamatovat, byl pryč. Balíček co mi teď leží na stole a já nevím, co s ním.
Až teď jsme si všiml, že je na balíčku něco napsáno. "UŽÍVEJ HO DOBŘE" stálo hůlkovým písmem na straně. Že by to psal ten staromódní elegán? V hlavě se mi pořád honí ten jeho knírek a kulaté brejličky - něco podobného jsem viděl jen na starých fotografiích mého pradědy. Asi ke mně přišel z nějaké doby dávno minulé, aby mi předal tenhle balíček. Balíček, který mi teď leží na stole a já nevím co s ním.
Je velký asi jako krabice od bot - ale jen na jednu botu... a navíc není ani trochu hranatý. Nedá se říct ani že by byl kulatý. Neforemný je to správné slovo. Nic v něm nehrká a je docela těžký. Tak užívej ho dobře říkáš, jo? Podívejme se teda co v sobě ten zpropadený balíček skrývá.
Na to, jak ledabyle je zabalený, jde docela špatně rozbalit. Už to skoro mám... Někdo klepe na dveře. S balíčkem v ruce jdu pomalu podívat se, kdo to jen může být, v tuhle pozdní hodinu.
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem něco podobného nečekal. Celý můj byt naplnila nasládlá vůně dýmky, kterou kouřil. Tento pán deštník měl, ale stočený pod paží, taky měl cilindr a knír jaksepatří. Vestičku pod tmavým sáčkem a vsadil bych se, že na tom zlatém řetízku co čouhá z vnitřní kapsy saka má zlaté hodinky.
"Dobrý večer, je čas. I ostatní na něj čekají" řekl a vzal si ode mě balíček, zatímco jsem stál jako opařený.
"Počkejte, ale já potřebuju vědět co v tom balíčku..."
Moje slova už nikdo neslyšel. Chodba byla prázdná.