Někdy bývá dost těžké konkrétně vyjádřit myšlenky, kterých má člověk plnou hlavu. Zvlášť když se ty myšlenky chaoticky mísí s milionem smluv o jaderném odzbrojování, které jste byli nuceni se naučit na zítřejší ujetou zkoušku.
Prostě sedíte a čumíte na ten bílý, virtuální papír, začínáte desetkrát znova a pak všechno smažete, jenom abyste nakonec předali světu úplně jinou myšlenku, než jste původně chtěli. Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě - 19. listopadu 1990.
Původně jsem chtěl napsat něco o tom, že obdivuju lidi, kteří mají, s úplně klidným svědomím, radost z pěkných příběhů. Podle mě každý takový příběh je spíš dost nepříjemnou záležitostí - nevím jestli to znáte - takový ten divný pocit, když skončí film nebo dočtete knížku, do které jste se absolutně vžili - všechny ty postavy a svět je najednou pryč a je to jako když se loučíte s někým známým. Jo, znáte to, samozřejmě, zná to každý a každý kdo není malé děcko se s tím nějak vyrovná; většina lidí o takových kravinách vlastně ani vůbec nepřemýšlí.
Strategic Arms Reduction Treaty - 31. července 1991.
A pak si to po sobě přečtu a řeknu si ´jsi normální?´ Tenhle blog začíná poslední dobou navštěvovat nebezpečně velké množství lidí a někteří z nich si možná i přečtou to, co je tu napsáno a co ti si pak pomyslí?
Pomyslí si: tak já tady tak obtížně vypisuju takovou dlouhou adresu, čtu se s tím a on místo toho aby tady udělal nějakou pořádnou aktualizaci tady žvástá takové hovadiny? A víte co? Bude mít pravdu. Vůbec si vaší námahy nevážím; teda já na vašem místě se seberu a už sem nepříjdu. Možná ještě jednou naposled, protože příští příspěvek bude dost zajímávý. To vám garantuju.
Anti-Ballistic Missile Treaty - 26. května 1972.