"Dnešek byl dost dobrý" - chtěl jsem napsat ještě před chvílí. Ale teď ke konci se nějak pokazil. Když jsem právě vyšel z hospody, ležel na zemi nějaký pán. Byl hlavou vzhůru ze schodů a vypadalo to, že dost škaredě spadl. Nad ním seděla větší skupina lidí v mém věku a dobře se bavila. Nikdo ho nezvedl. Tak jsem za ním přišel a zeptal jsem se: "Není vám nic? Můžu vám nějak pomoct?"
Byl pěkně namol, ale mluvil artikulovaně.
"Jste strašně hodnej. Víte, já mám pětašedesát a už tu ležím aspoň půl hodiny. Trochu sem přebral a nemůžu se vůbec zvednout"
Tak jsem ho zvedl, byl drobné postavy, trochu od krve, ale slušně oblečený a vedle něj ležel dost elegantní klobouk.
"Kde to jsem? Prosímvás, nemůžu si tady někde dát kafe? Já vám dám peníze, jste strašně hodnej"
Nemohl sám stát, tak jsem ho posadil a šel pryč a bylo mně ho tak nějak líto; docela by mě zajímalo, jak dopadne. A taky jestli se mu něco stalo, že se tak ožral, nebo jestli je to jeho normální večer. A taky by mě zajímalo, jestli mám potřebu pomáhat z čiré dobrosrdečnosti, nebo se jen bojím, že až budu ležet ožralej na zemi já, tak mě taky nikdo nezvedne...
3 komentáře:
to se ti fakt stalo? a proc ho nikdo nezvedl?
no, měl štěstí, že jsi šel kolem:)
Já jen nevím, co si mám představit pod "hlavou vzhůru ze schodů". To je asi trochu neobratné. Michal
Okomentovat