Je strašně důležité, abych chlap čas od času dostal květiny

Asi kolem jedenácté hodiny dopoledne ho probudila vůně rozpečené bagety a čerstvě vymačkaného pomerančového džusu.
"Miláčku, z toho včerejšího oslavování musíš být vysílený, tak jsem ti přinesla snídani do postele"
"Nevím kolikrát ti to mám ještě opakovat, ale po ránu piju zásadně jenom čaj. A s medem."
"Hned pro to skočím, nezvedej se" a spěchala pro čaj. "Tady je ten čaj, omlouvám se, ten džus hned odnesu. A přinesla jsem ti květiny."
"No to je dost. Ale ty kytky, to je dobré. Je strašně důležité, aby chlap čas od času dostal květiny, viš?"
Měla na sobě kostým pokojské, včetně bílé čepičky a sukýnky, kterou někdo zkrátil přímo drasticky. Pod ní se rýsoval dokolale klenutý zadek, na který navazovaly nohy, které neměly konec.
"Víš co, ještě se mi nechce vstávat. Shoď to ze sebe a pojď na chvíli za mnou. No moment, ne tak rychle, pořádně to prožij. A pusť nějakou hudbu... to je ono"
Beze slova se začala vlnit do rytmu jazzové hodby, rukama si přejížděla přes boky a přes velká, pevná prsa a postupně rozepínala jeden knoflíček za druhým. Nejdřív padla košilka, potom sukně. Pomalu si rozepla podprsenku a kalhotky jí sjely až ke kotníkům. Stála před ním jen tak, jak ji stvořili a přišlo mu neuvěřitelně sexy a svým způsobem i srandovní, že si nechala ten malý bílý čepeček.
Pomalu, jako kočka se začala vkrádat za ním do postele a zalezla pod peřinu.
V sexu byla prostě nepřekonatelná. Což se rozhodně nedalo říct o něm - ale kdo by taky očekával převratné výkony od chlápka, co váží přes sto padesát kilo. Tenhle životní styl se na něm pěkně projevil.
Až bylo po všem, převalil se na bok.
"Jdi mi nachystat něco k jídlu, já si ještě trošku odpočinu. Jo a mám chuť na pivo."
"Připravím ti stejk, miláčku" řekla a zmizela ve dveřích.
Ti, kdo tvrdili, že nikdo ve skutečnosti netouží po dokonalosti, tvrdě narazili. Bylo mu jasné, že vynález robotických žen znamenal konec pro lidskou rasu. Byl to ale ten nejsladší konec, jaký si dokázal představit.